Grónsko se zelenalo, v Anglii pěstovali révu. Jak vypadala Evropa v dobách Vikingů

Ve stejné době se přesuňme o několik tisíc kilometrů na jih. V Anglii se mezi klášterními zdmi starají o vinnou révu. Víno je důležitou součástí křesťanských obřadů a vlastní vinice tu nejsou ničím neobvyklým. Když v roce 1086 vzniká Domesday Book, soupis majetku anglického království, zaznamenává kolem 45 vinic.

Evropa trochu jiná, než jak ji známe

Když popsané obrazy vytrhneme z historického kontextu, bude se zdát, že středověká Evropa musela být mnohem teplejší, než jak ji známe dnes. Kdo by to byl řekl, že se v Grónsku dal pěstovat ječmen? Respektive, kdo by čekal, že by se v té pusté pláni pokryté ledem a sněhem vůbec dalo něco pěstovat? Stejně tak mohou být překvapením vinice na Britských ostrovech.

Skutečnost je ale, jak to bývá, trochu složitější.

Zhruba mezi lety 950 až 1250 Evropa skutečně prošla obdobím, které klimatologové označují jako středověkou klimatickou anomálii. V některých částech Evropy a severního Atlantiku bylo klima relativně teplé a suché. Šlo ale jen o lokální výkyvy. Nebylo to „globální oteplení“, kdy by se teplota zvedla stejným způsobem na celé planetě.

Jinými slovy, v jednom regionu mohlo panovat teplejší a sušší klima, zatímco jiný region zažíval chladnější a vlhčí podmínky. Geografické rozložení těchto zón přitom bylo jiné, než jak ho známe dnes.

Jak se Vikingům vedlo v Grónsku

Rozhodně si nemůžeme představovat, že Vikingové sborově zaplavili celé Grónsko. Ostrov nebyl celý zelený ani tehdy. Přistěhovalci se usadili v jeho jižní přímořské části, kde byly podmínky k životu jakžtakž přijatelné. V době největšího rozmachu mohlo v místních osadách žít kolem dvou tisíc lidí, což není žádné závratné zalidnění.

Překvapivě se nedá ani říci, že odtud Vikingové zmizeli kvůli ochlazení. Výzkum sedimentů z jezera nedaleko někdejší vikinské farmy ukázal, že během existence tamní osady nedošlo k žádnému dramatickému propadu letních teplot. Zato se oblast postupně vysušovala.

To byl pro zemědělce zásadní problém. Většina grónského dobytka totiž potřebovala během dlouhé zimy seno. Když je léto sušší, tráva roste hůř a farmář nemá co usušit a uskladnit na zimu. Výzkum proto naznačuje, že postupné vysychání půdy mohlo k úpadku východní grónské osady přispět více než prostá změna klimatu.

Vinná réva zřejmě nebyla nápadem Angličanů

Bohužel ani anglické vinice nám nepřinášejí důkaz o tom, že by byl středověk oproti dnešní době výrazně teplejší. Vinnou révu na Britských ostrovech začali pěstovat už Římané na samém počátku našeho letopočtu. A učinili tak spíš ze zvyku, než že by zdejší klima shledali tak přívětivým.

Tacitus dokonce v 1. století napsal, že v Británii se daří téměř všem plodinám kromě oliv a vinné révy. O několik století později ale císař Probus pěstování révy v Británii výslovně povolil. Můžeme se jen domýšlet, že se Římané svých hroznů prostě nehodlali vzdát, ať doputovali kamkoli.

Jaké podnebí tedy vládlo středověku?

Vědci mají celou řadu metod, kterými zjišťují, jaké klima ovlivňovalo různé části Evropy před tisíci lety. Pomáhají jim letokruhy stromů, ledovcové vrty, jezerní sedimenty, jeskynní krápníky, pyl nebo i historické záznamy. Díky tomu víme, že například v Alpách bylo tepleji a místní ledovce tehdy ustupovaly. Více tepla a sucha zřejmě zažívaly i středoevropské země. Na druhé straně ale severní Evropa byla kupodivu ještě studenější než dnes.

Středověké klima tedy nebylo jednou konkrétní průměrnou evropskou teplotou, která se na několik století zvedla a potom zase klesla. Bylo to mnohem složitější puzzle počasí, oceánských proudů, srážek, sucha, sněhu, ledu a sezónních změn.

Viking, který v Grónsku sklízel seno, tak mohl zažít úplně jiný klimatický svět než mnich, který o několik tisíc kilometrů dál čekal na dozrání hroznů. Přestože oba žili ve stejné době.