V pouhých 17 letech porazil Vikingy. O rok později zemřel po nárazu do dveří

Vítěz, kterému celá říše ležela u nohou

Ludvík III. Francouzský vládl společně se svým mladším bratrem Karlomanem II. od 10. dubna 879. Patřil k dynastii Karlovců a severští nájezdníci mu nedali spát od prvního dne na trůně.

Pak přišla bitva u Saucourt-en-Vimeu. Třetího srpna 881 se panovník, kterému tehdy bylo zhruba 17 let, postavil vikingským válečníkům a rozdrtil je. Celá říše mu tleskala. Dvůr ho oslavoval. Budoucnost na něho mávala.

Z vítězství se bohužel radoval pouhý rok.

Co se skutečně stalo v srpnu 882

Internet je plný zjednodušených verzí. Král se prý udeřil hlavou o trám a zemřel na místě. Hotovo.

Nejstarší prameny ale vyprávějí historku podrobněji. Skutečnost byla mnohem bolestnější.

Annales Vedastini – letopisy ze Saint-Vaast sepsané francouzským mnichem na počátku 10. století – zachycují přesný průběh událostí. Mladému králi se stal osudným obyčejný nevinný flirt.

Původní latinský text lze interpretovat přibližně takto:

„Protože byl mladý, pronásledoval v žertu mladou dívku, dceru Germonda. Když se uchýlila do otcova domu, král ji na koni následoval. Při průjezdu dveřmi však prudce narazil do nízkého nadpraží a utrpěl těžká zranění.“

Vteřina, která rozdrtila hrudník

Šlo tedy o mladickou nerozvážnost.

Sedmnáctiletý král spatřil dívku a rozjel se za ní v plném trysku. Ona utíkala do otcovského domu. On vjel přímo za ní.

Neodhadl výšku vchodu.

Horní dřevěný překlad nízkých dveří ho zachytil v oblasti ramen. Kůň běžel dál.

Výsledkem byl rozdrcený hrudní koš a vnitřní krvácení.

Ludvík III. byl podle letopisu převezen do kláštera v Saint-Denis, kde svým zraněním druhý den podlehl. Bylo mu něco mezi 17 a 19 lety.

Druhá verze příběhu má mouchy

Záznam v Annales Vedastini je nejstarší a podle odborníků i nejspolehlivější. Ukazuje odvrácenou stranu dvorské kultury – mladickou nerozvážnost, flirtování na koni v plné rychlosti a tragédii za dveřmi obyčejného domu.

Pozdější kroniky ze 12. století, například spis mnicha Hariulfa, se pokoušely královu smrt idealizovat. Prý zemřel vyčerpáním po slavné bitvě s Vikingy. To ale podle historiků zavání pokusem vytvořit obraz bezchybného křesťanského mučedníka.

Pravda byla příliš bizarní. Příliš absurdní. Příliš lidská.

„Šlo o první z bizarních úmrtí francouzských králů, podobné tomu, které potkalo Karla VIII. v roce 1498. Ten zemřel několik hodin poté, co se cestou na tenisový zápas uhodil hlavou o nadpraží dveří na zámku Amboise,“ připomíná uživatel s přezdívkou gerardmenfin na diskuzním serveru Reddit.

Prokletí rodu Karlovců

Smrtí mladého krále tragédie neskončila. Na trůn nastoupil jeho mladší bratr Karloman II. Francouzský, který po Ludvíkově smrti vládl sám.

Vládl pouhé dva roky. V roce 884 zemřel po nešťastné nehodě na lovu.

Oba bratři odešli předčasně. Oba zanechali říši v nejistotě. A oba dokázali, že osud někdy píše scénáře tak absurdní, že by si je nevymyslel snad ani hollywoodský tvůrce.