Co dělali vikingové na dvoře Přemyslovců: Sloužili v družině a možná ozdobili přilbu svatého Václava

Spor o válečníka z Pražského hradu

V roce 1928 objevil tým výzkumníků pod vedením archeologa ukrajinského původu Ivana Borkovského na Pražském hradě ostatky bojovníka, který byl pohřben někdy mezi lety 800 a 1000. Borkovský k nálezu nevydal žádnou odbornou publikaci, což se mu o dekádu později vymstilo.

Když se Prahy zmocnili nacisté, neobvyklý hrob obsahující meč, sekeru a křesadlo se jim hodil do propagandy. Prohlásili, že pohřbený válečník byl germánského původu, a obvinili Borkovského, že to schválně zamlčel.

Archeolog pod nátlakem a hrozbou koncentračního tábora napsal text, ve kterém ostatkům přiznal nordický původ. Nacisté tak mohli tvrdit, že u zrodu českého státu stáli Germáni nebo alespoň Seveřané (jejich propaganda na přesné termíny nikdy moc nedbala), a české země tedy historicky patří k Německu (které vzniklo až v roce 1871, ale to byl pro propagandu jen další zanedbatelný detail).

Z Germána přes noc Slovan

S koncem války se vše otočilo. V květnu roku 1945 Borkovského zatkla sovětská tajná policie, obvinila ho z podpory nacismu a naložila ho do transportu směřujícího do sibiřského gulagu. Na poslední chvíli ho zachránil ředitel Státního archeologického ústavu Jaroslav Böhm.

Vyčerpaný Borkovský hned další rok vydal novou publikaci, kde válečníka z Hradu označil za „důležitou osobu, která byla příbuzná se slovanskou dynastií Přemyslovců“.

Teprve nový výzkum v roce 2017, oproštěný od všech ideologií, přinesl rozhodný verdikt: pohřbený bojovník přišel do Čech z území dnešního Dánska. Zemřel někdy ve 2. polovině 9. století ve věku okolo 50 let.

„Analýza dvou jeho zubů ukázala, že přišel jasně ze severu, respektive z Dánska. Je tedy téměř jisté, že je to opravdu viking,“ uvedl tehdy Jan Frolík z Archeologického ústavu Akademie věd.

Jak se tu vzal?

Vikinský bojovník pohřbený mezi Přemyslovci může působit bizarně. Ve skutečnosti jde jen o další důkaz, že mezi raně středověkými národy existovaly rozmanité vazby.

Abychom to pochopili v celkovém kontextu, musíme se odpoutat od zaběhaných představ, které nám o vikinzích předkládá pop kultura. Předně, severské národy samy sebe „vikingy“ nikdy nenazývaly. Nešlo o nějaký sjednocený národ, ale o celou řadu různých kmenů, jejichž činnost se zdaleka neomezovala na plenění bezbranných okolních osad. Seveřané byli čilí obchodníci, kteří rozvíjeli obchody s celou tehdejší Evropou, a dokonce i s arabským světem a Byzantskou říší.

Někteří z nich se nechávali najímat do služeb byzantských císařů jako bojovníci. Postupně vytvořili početnou Varjažskou gardu, o níž máme písemné zprávy už z počátku 10. století.

Není vyloučeno, že si severské bojovníky najímali také první Přemyslovci. Cizinec pohřbený na Pražském hradě mohl patřit k elitě knížecí družiny a čestné pohřební místo získat za zásluhy.

Vikinskou stopu ostatně skrývá i Kristiánova legenda. Babičku knížete Václava, svatou Ludmilu, podle ní zavraždili družiníci kněžny Drahomíry Tunna a Gommon. To nejsou typická slovanská jména. Znějí spíše jako severská…

Záhada Václavovy přilby

Další kontroverzi vzbudila studie Vznik a význam svatováclavské přilby, kterou v roce 2000 vydala historička umění Anežka Merhautová.

Podle jejího výkladu na nánosku slavné relikvie není zobrazen Ježíš Kristus na kříži, ale severský bůh Ódin zavěšený na světovém stromu Yggdrasilu.

S touto interpretací nesouhlasí například badatel Tomáš Vlasatý, podle něhož motiv na přilbě odpovídá raným vyobrazením Krista, jak je známe i z jiných zemí.

Dnes už se můžeme jen dohadovat, zda dochovanou přilbu skutečně nosil kníže Václav. Jisté ale je, že zmíněný nánosek byl k původnímu železnému zvonu přilby přidán až okolo roku 1000, tedy zhruba 70 let po Václavově smrti.

Relikvie českého světce byly pro raný český stát důležité nejen z duchovního hlediska. Přijetí křesťanství bylo nezbytné pro upevnění jeho postavení a získání respektu v tehdejší západní křesťanské Evropě. Václavův kult měl Přemyslovcům přinést mezinárodní uznání a pomoci šířit křesťanství mezi prostým lidem, který se nechtěl vzdát svých pohanských bůžků.

Nebylo by tedy logické, aby někdo v té době nechal opatřit svatováclavskou přilbu pohanským symbolem. Alespoň ne schválně.

Možná tu zakázku dostal řemeslník vikinského původu a přesně nevěděl, jak si Krista představit. Zástupci českého státu možná nánosek zakoupili od severských obchodníků a symbol shledali dostatečně křesťanským. To jsou ale jen dohady.

Co tedy vlastně víme? Víme, že evropské národy byly kulturně a obchodně provázané už v době svatého Václava. Nebylo to tak, že se Češi roztáhli okolo Řípu a po několik století si hrabali na vlastním písečku. Do české kotliny přicházeli cizí obchodníci i žoldnéři a někteří se tady usadili natrvalo. Mezi nimi byli zřejmě také vikingové.

Tehdejší svět byl mnohem propletenější a vrstevnatější, než jak ho známe z bájí a pověstí.