Den zasvěcený svatému Martinovi je v naší tradici spojen s očekáváním prvního sněhu a dozlatova upečenou husou. Zatímco příchod sněhu přirozeně odpovídá roční době, symbol husy je pro světce poměrně neobvyklý. Pojďme zapátrat po jeho původu.
Kdo byl svatý Martin a proč se na jeho svátek peče husa
Svatý Martin byl skutečnou historickou postavou. Narodil se kolem roku 316 v římské provincii Panonie na území dnešního Maďarska. Po vzoru svého otce vstoupil do armády, a stal se dokonce členem elitní císařské gardy. Počítalo se s tím, že si vybuduje slavnou vojenskou kariéru. Ne nadarmo pro něj otec vybral jméno odvozené od římského boha války Marta.
Mladého muže ale ve skrytu duše přitahovalo křesťanství a dobročinnost. Po odchodu z armády se stal mnichem. Roku 371 byl zvolen biskupem ve francouzském Tours, ale protože byl přísným asketou, odmítl žít v přepychovém biskupském sídle. Místo toho si si na druhém břehu řeky Loiry zřídil skromnou poustevnu, ze které později vyrostl klášter Marmoutier.
Martin zemřel náhle v roce 397 a jeho pohřeb se konal 11. listopadu. Toto datum pak církev zvolila za jeho svátek.
Legenda o žebrákovi a dobrodiní
Tolik historie. Další okolnosti Martinova života jsou spíš legendami, které mohly vzniknout za účelem dodat jeho osobnosti tu pravou „svatost“.
Nejslavnější příběh vypráví, jak Martin ještě coby římský voják rozpůlil mečem svůj plášť, aby jednu polovinu daroval promrzlému žebrákovi. Poté se mu ve snu zjevil Ježíš Kristus oděný právě do té darované poloviny pláště. Po tomto zjevení se Martin definitivně obrátil na víru a rozhodl se pro novou životní cestu.
Křesťanské prameny jej líčí jako dobrodince, který uměl uzdravovat nemocné a křísit mrtvé. Přitom si zachovával maximální skromnost. Nestál ani o biskupský úřad. Když ho chtěli na tuto pozici dosadit, utekl a ukryl se v husinci. Přítomné husy ale začaly hlasitě kejhat a jeho útočiště prozradily.
Odtud bychom tedy měli tu husu, ačkoli existuje ještě jedna pověst, která praví, že husy Martina rušily při kázání, a proto skončily na pekáči.

Tradice křesťanská versus lidová
Je ale také možné, že se pečení husy na den svatého Martina „připláclo“ až v lidové tradici. Začátek listopadu byl totiž obdobím hodování, kdy se oslavoval konec sklizně. Husy tou dobou bývaly dobře vykrmené a připravené na porážku. Navíc se blížil advent, tedy období půstu, který lidé měli zasvětit modlitbám a střídmé, nejlépe bezmasé stravě. Svátek svatého Martina tak mohl být jednou z posledních příležitostí, jak před půstem nabrat tukové zásoby.
Pro hospodáře byl pak jedenáctý listopad praktickým datumem, kdy se vyplácela čeleď, končily staré závazky, platily se daně či nájemné. Byla to vlastně taková roční uzávěrka. To taky stálo za oslavu.
Tento den zkrátka znamenal tečku za zemědělskou sezonou a oficiálně startovala zima. Svatý Martin klidně mohl přijet na bílém koni, protože hospodářství bylo zazimováno a zásoby už ležely uskladněné ve spížích. Teď už se mohlo odpočívat.