Novozélandský les po setmění vypadá jako noční obloha. Svítící larvy lákají kořist do lepkavých pastí

V angličtině se jim říká glowworms, tedy „zářící červi“. Čech by si možná pomyslel, že jde o světlušky. Ve skutečnosti to nejsou ani červi, ani světlušky, ale larvy bedlobytky novozélandské (Arachnocampa luminosa). Toto zvláštní jméno patří drobnému dvoukřídlému hmyzu, který vypadá tak trochu jako komár a vyskytuje se výhradně na Novém Zélandu.

Turistická atrakce

Turisté za svítícími larvami jezdí především do vyhlášené jeskyně Waitomo. Její stěny jsou doslova poseté bodovými světélky, které obklopuje hustá síť drobných lepkavých vláken. Působí to dekorativně, avšak nenechte se zmást. Celé je to jedna velká, důmyslně postavená past.

Na rozdíl od našich světlušek, které svým světlem přitahují partnery k rozmnožování, larvy bedlobytky světélkováním lákají kořist. Drobný létající hmyz je k nim přitahován jako k žárovce. Jakmile se ale přiblíží, narazí do vláken, přilepí se a začne se zmítat. Larva zaznamená pohyb, vytáhne vlákno i s úlovkem nahoru a kořist pozře.

Bedlobytkám se daří především v jeskyních, ale obývají také vlhké lesy, rokle a skaliska nad potoky. V otevřeném terénu však jejich vlákna bývají mnohem kratší, aby odolaly větru.

Malí nenasytní predátoři

Bedlobytka setrvává ve stadiu masožravé larvy zhruba šest až devět měsíců. Poté se zakuklí a později se z ní vylíhne dospělý okřídlený hmyz. Ten už nepřijímá potravu a soustředí se jen na rozmnožování. Hyne už po několika dnech. Stadium larvy je tak nejdelší a možná i nejzábavnější fází jeho života.

Při pozorování je důležité nerušit larvy světlem ani hlukem. Při prudkém osvětlení bedlobytky světelkování omezí, nebo dokonce přestanou svítit úplně. Turistům se proto doporučuje, aby zůstali potichu, nepoužívali baterky a nechali své oči postupně přivyknout tmě.