Leonidy před 200 lety vyděsily svět. Kdy a jak je můžete pozorovat letos

Leonidy nepatří k početným rojům, ale dokážou překvapit. V roce 1833 se dokonce postaraly o takový nebeský ohňostroj, že lidé vybíhali z domů a modlili se. Domnívali se, že přichází konec světa. Podle odhadu Kongresové knihovny Spojených států tehdy padalo 50 tisíc až 150 tisíc meteorů za hodinu. Noční obloha se rozsvítila a lidem připadalo, že z nebe padá ohnivý déšť.

Vědci si s meteory dlouho nevěděli rady

V té době přitom ještě ani astronomové nevěděli, odkud se vlastně takzvané padající hvězdy berou. Stále vycházeli z výkladu řeckého filozofa Aristotela, podle něhož tyto zvláštní světelné úkazy vznikaly vysoko v atmosféře ze suchých a hořlavých zemských výparů. V raném novověku se k této představě připojily hypotézy o elektrických výbojích podobných bleskům.

Německý fyzik Ernst Chladni byl prvním, kdo oficiálně spojil meteorologické roje s nálezy meteoritů dopadlých na zem. Ve svém spisu z roku 1794 vyjádřil myšlenku, že tyto kameny přilétají z hlubšího vesmíru a při vstupu do atmosféry vytvoří ohnivou kouli. Jeho teorie se ale v tehdejších vědeckých kruzích nesetkala s pochopením.

Byla to teprve ona hvězdná noc na 13. listopadu 1833, která astronomy a meteorology takříkajíc „nakopla“. Americký profesor Denison Olmsted obeslal noviny s prosbou, aby mu čtenáři zaslali co nejvíce informací o svých osobních pozorováních. Díky tomu dal dohromady bohatý materiál, z něhož vyčetl, že meteory zdánlivě vycházely ze souhvězdí Lva (Leo). Byl to pro něj důkaz, že nejde o náhodné světelné jevy v atmosféře, nýbrž o objekty přicházející z kosmického prostoru.

Jak Leonidy vznikají

Souvislost mezi listopadovým rojem a kometou 55P/Tempel-Tuttle byla zjištěna až později. Samotnou kometu objevil teprve v prosinci roku 1865 německý astronom Wilhelm Tempel a o několik týdnů později ji nezávisle na něm popsal rovněž americký astronom Horace Parnell Tuttle. Proto také těleso nese ve svém názvu rovnou dvě příjmení.

Pozdější výpočty ukázaly, že se dráha komety shoduje s proudem částic, které vytvářejí Leonidy. Kometa je za sebou zanechává při průletu kolem Slunce, k němuž dochází přibližně jednou za 33 let. Země tímto pásem prochází každoročně v listopadu. Prach a úlomky z komety v atmosféře shoří, a pozemskému divákovi tím nabízejí nevšední podívanou.

Leonidy jsou mimořádně rychlé. Atmosférou prolétají rychlostí asi 71 kilometrů za sekundu a díky tomu za sebou zanechávají dlouhé světelné stopy, které někdy zůstávají na obloze patrné ještě několik sekund.

Nejvíce meteorů se na obloze objevuje v letech, kdy se kometa vrací ke Slunci. Nebývá ale pravidlem, že by přitom pokaždé vytvořila takovou světelnou bouři, k jaké došlo v roce 1833. Podobnou mimořádnou aktivitu astronomové očekávají až koncem tohoto století.

Kdy pozorovat Leonidy v roce 2026

Nijak velkolepé nebeské divadlo nemůžeme čekat ani letos. Meteorologický roj bude vrcholit okolo 17. listopadu, kdy za příznivých podmínek může spadnout zhruba 15 meteorů za hodinu.

Leonidy se však objevují v průběhu celého měsíce, přesněji od 6. do 30. listopadu. Noční oblohu tedy můžete sledovat kdykoli, kdy zrovna nebude zataženo. Nejlepší podmínky pro sledování nastávají po půlnoci, až se souhvězdí Lva dostane výše nad obzor.

Viditelnost Leonidů může ohrozit měsíční záře. V noci ze 16. na 17. listopadu bude Měsíc naštěstí ubývat a zapadne již krátce před půlnocí. Pokud zrovna nebude zataženo, druhá polovina noci by měla být pro pozorování ideální.

Nemusíte přitom koukat na znamení Lva, meteory se mohou objevit v jakékoli části oblohy. Výhodu mají lidé žijící mimo větší města plná světelného smogu. Dalekohled nepotřebujete, padající hvězdy jsou viditelné pouhým okem.