Strategický bombardér Tu-95 shodil největší atomovku v dějinách. Sovětský Medvěd létá dodnes

Počátkem 50. let minulého století se sovětští konstruktéři snažili vyrobit stroj, který by byl schopen zaútočit na cíle ve Spojených státech. Strategický bombardér Tu-95 poprvé vzlétl v roce 1952 a do služby nastoupil o čtyři roky později. Aby byl schopen letět rychle a zároveň překonat velkou vzdálenost bez nutnosti doplňování paliva, čtyři obří motory doplnily vrtule.

V historii letectví jde o neobvyklý výtvor. Tu-95 je nejrychlejší sériově vyráběný vrtulový letoun a zároveň jediný strategický bombardér s vrtulovým pohonem, který je stále v aktivní službě.

Hlučný jako medvěd

Každý motor je poháněn dvěma protiběžnými čtyřlistými vrtulemi o průměru přibližně 5,6 metru. Jejich listy se při plných otáčkách pohybují tak rychle, že překonávají rychlost zvuku. Proto jsou motory Tu-95 nesmírně hlučné. Není to normální motorový zvuk. Charakteristické vrčení v kombinaci s robustní konstrukcí sovětskému letounu vysloužilo přezdívku „Bear“, tedy „Medvěd“. Vymysleli ji v NATO a média ji dodnes používají.

Univerzální využití

Ačkoli měl letoun původně sloužit ke shazování jaderných bomb v případné atomové válce, jeho konstrukce se brzy stala základem dalších pozoruhodných projektů. Bombardér byl například upraven jako nosič dálkových střel. Vznikaly průzkumné, námořní i protiponorkové verze. Jedna z experimentálních verzí dostala označení Tu-95K a byla určena k vypouštění malého proudového letounu MiG-19 přímo z bombardéru.

Medvěd ale nakonec nesloužil jen k vojenským účelům. Konstruktérům se z něho podařilo vyrobit i dopravní letadlo.

Tupolev Tu-114 byl pořád obrovský stroj se stejnými typy motorů a protiběžnými vrtulemi. Jen místo bomb převážel cestující. Dokázal létat rychlostmi, které byly na dopravní letadlo své doby mimořádné, a provozoval dálkové mezinárodní linky. Mimo jiné létal do Amsterdamu, Tokia a Montrealu.

Největší atomovka v dějinách

Nejznámější chvíle bombardéru Tu-95 přišla 30. října roku 1961. Sověti z něho nad Novou Zemí odpálili největší jadernou zbraň v historii. Takzvaná Car-bomba, označovaná jako RDS-220, měla hmotnost přibližně 25 tun a její testovaná síla dosáhla zhruba 50 megatun TNT.

Pro představu, bomba Little Boy, která 6. srpna 1945 zničila Hirošimu, měla podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii sílu přibližně 10 kilotun. Car-bomba tedy při svém testu uvolnila asi 5 000krát více energie.

Pro její přepravu musel být Medvěd speciálně upraven. Vynesl ji do výšky kolem 10 kilometrů a shodil na padáku. Zpomalení dopadu mělo dát posádce čas dostat se do bezpečnější vzdálenosti.

Modernizované verze létají dodnes

Původní Tu-95 už samozřejmě v ruském letectvu nenajdeme. Dnešní stroje jsou především raketonosné letouny Tu-95MS vycházející z pozdějšího vývoje konstrukce. I tyto modely však už mají svá nejlepší léta za sebou. Jejich výroba skončila na počátku 90. let a od té doby jsou jen upravovány a modernizovány.

Stroj, který v úterý 29. září 2026 z dosud nezjištěných příčin havaroval během cvičného letu v Amurské oblasti na ruském Dálném východě, tak už nemůže být nahrazen novým bombardérem stejného typu.

Nehoda to není první. Jak připomíná magazín Migflug, Rusko přišlo o dva bombardéry Tu-95MS už v roce 2015. Jeden začal hořet během rozjezdu před vzletem na základně Ukrainka, druhý se o měsíc později zřítil poblíž Chabarovsku poté, co mu za námrazy selhaly tři ze čtyř motorů. Při každé z těchto nehod zahynuli dva členové posádky.

Od počátku ruské invaze na Ukrajinu navíc stroje čelí útokům ze strany ukrajinských dronů.

Podle přibližných odhadů nezávislých zdrojů se současný počet Tu-95MS ve službě pohybuje mezi 47 a 58 kusy. A s každým ztraceným letounem se toto číslo snižuje.