Učitelka si na snímku vzdálené galaxie všimla záhadné zelené šmouhy. Objekt dnes nese její jméno

Učitelka základní školy Hanny van Arkel se do dobrovolnického projektu Galaxy Zoo zapojila díky kytaristovi skupiny Queen Brianu Mayovi, který ho propagoval na svých stránkách. Astronomové tehdy nashromáždili přes 900 tisíc snímků galaxií, ale neměli k dispozici algoritmus, jenž by je dokázal rozškatulkovat. Sháněli proto dobrovolníky ochotné se snímky probírat a ručně je zařazovat do příslušných kategorií.

Právě při této relativně nudné činnosti Hanny narazila na záhadnou zelenou skvrnu, kterou neuměla nikam zařadit. Zpočátku si s ní nevěděli rady ani profesionálové.

Co vlastně Hanny objevila

Záhadný objekt ležel v blízkosti galaxie IC 2497, která je od Země vzdálená asi 650 milionů světelných let. Nešlo o hvězdu ani galaxii, ale o obrovský oblak plynu.

Plyn ovšem sám od sebe takhle nezáří. Něco ho muselo osvětlovat. Astronomové usoudili, že jde o záření, jaké dokáže vytvořit kvasar, mimořádně jasné aktivní jádro galaxie. Uprostřed takové galaxie sedí obří černá díra, která pohlcuje okolní plyn a prach. Materiál se při pádu do černé díry zahřívá na extrémně vysokou teplotu a vydává obrovské množství energie.

V případě podivného zeleného plynu ale vědci narazili na zásadní problém: žádný kvasar v jeho okolí nenašli.

Ozvěna vyhaslého jádra

Vědci pro celou záhadu našli jediné vysvětlení. V centru IC 2497 kdysi skutečně zářil velmi aktivní kvasar. Když vyhasl, jeho světlo stále putovalo k obřímu oblaku plynu v okolí galaxie a z našeho pohledu ho osvětluje dodnes.

Je to trochu jako ozvěna, jen místo zvuku jde o světlo. Astronomové proto mluví o takzvaném světelném echu.

Podle výzkumu z roku 2009 kvasar mohl svou aktivitu ukončit během pouhých zhruba sta tisíc let. V kosmickém měřítku je to chvilička.

Objekt mnohem větší, než se zdálo

Další pozorování ukázala, že Hanny na snímku ve skutečnosti viděla jen malou část obrovské struktury.

Hubbleův vesmírný teleskop odhalil rozsáhlý proud vodíkového plynu o délce přibližně 300 tisíc světelných let. Doznívající světlo vyhaslého kvasaru ozařuje jen jeho špičku. Plyn byl navíc natolik stlačen, že se na jednom místě oblaku začaly rodit nové hvězdy.

Oblak dostal jméno podle své objevitelky

Celá struktura je natolik pozoruhodná, že ji vědci neoznačili jen katalogovým číslem, ale dali jí pořádné jméno. Oblak nese název Hanny’s Voorwerp, což v překladu z holandštiny znamená „Hannin objekt“.

Pojmenování zároveň vzdává čest amatérské astronomce, která byla ochotná věnovat pár hodin svého času neplacené vědecké práci a všimla si přitom zvláštního útvaru, nad nímž by se někdo jiný třeba vůbec nepozastavil.