Vypadá jako hvězda, ale je to černá díra. Vědci ji popsali nový typ vesmírného objektu

Když světlo putuje téměř celou historii vesmíru

Vesmírný dalekohled Jamese Webba zaměřil svůj pohled do souhvězdí Velryby. Tam, v nepředstavitelné vzdálenosti 13,14 miliardy světelných let, narazil na něco zvláštního.

Objekt s označením MoM-BH*-1 pochází z doby pouhých 660 milionů let po Velkém třesku. Světlo z něj k nám putovalo téměř celou existenci samotného vesmíru.

Není to galaxie. Není to hvězda. Je to něco, co astronomové dlouho hledali – chybějící článek, který konečně vysvětluje původ těch podivných „malých červených teček“, které Webb nachází v raném vesmíru a vědci si s nimi dosud nevěděli rady.

Žárovka velká jako sluneční soustava

Představte si obří žárovku. Sahá od Slunce až daleko za oběžnou dráhu Pluta. Uprostřed žhne černá díra o hmotnosti 100 000 Sluncí. Kolem ní se točí hustý plyn, který se zahřívá na nepředstavitelné teploty.

Tenhle spalující žár ale nepronikne přímo ven. Narazí na gigantický plynový obal z ionizovaného vodíku, který funguje jako stínítko. Absorbuje energii, rozptýlí ji a vyzáří ven jako jasné, sytě červené světlo.

Pro pozorovatele ze Země to vypadá jako jedna obří, extrémně svítivá červená hvězda. Přitom uvnitř běží něco úplně jiného – čistá gravitační destrukce.

Působivou animaci zvláštního objektu si můžete prohlédnout ve videu:

Energie z pohlcování, ne z fúze

Fyzikální vlastnosti tohoto objektu berou dech. Průměr dosahuje 10 až 100 astronomických jednotek. Svítivost je přibližně 100 miliardkrát vyšší než u Slunce. To je hodnota, která daleko přesahuje limity jakékoliv známé běžné hvězdy.

Jak je možné, že jedno těleso dokáže vyprodukovat tak gigantické množství energie?

Tajemství spočívá v jeho vnitřním motoru. Zdrojem energie není termonukleární fúze jako u hvězd. Energii generuje akrece hmoty – extrémně rychlé pohlcování okolního plynu centrální černou dírou. Hmotnost této nenasytné černé díry se odhaduje na 100 000 až 10 milionů hmotností Slunce, v závislosti na použitém výpočetním modelu.

Celé toto gravitační monstrum je obaleno extrémně hustým a turbulentním plynem. Tvoří ho převážně ionizovaný vodík a helium, zcela bez přítomnosti prachu či těžších prvků.

Jeden z autorů studie, doktor Rohan Naidu z Havajské univerzity, k tomu uvedl:

„Objevili jsme nový typ astrofyzikálního objektu – hvězdu s černou dírou. Vyzařuje energii typicky spojovanou s černými dírami, ale zároveň vykazuje charakteristické znaky, které jsou klasicky spojovány s hvězdami.“

Když se rocková fikce stane kosmickou realitou

Objev nezůstal bez odezvy ani na sociálních sítích. Uživatelé Redditu si okamžitě vzpomněli na píseň Black Hole Sun od Soundgarden z roku 1994. „Soundgarden měli pravdu,“ napsal jeden z diskutujících. Jiný jednoduše reagoval: „Black Hole Sun!“

Tato trefná narážka na slavný hit vystihuje paradox celého objevu. Astronomové totiž dlouho nepředpokládali, že by černá díra mohla být ukrytá v objektu, který na první pohled připomíná mimořádně jasnou hvězdu. Tvůrčí představivost rockových hudebníků však mantinely fyzikálních zákonů překročila a existenci podivného objektu svým způsobem předpověděla už 30 let dopředu.

Průlomová studie byla publikována 12. srpna 2026 v prestižním vědeckém časopise Nature.