Římský ježek v kleci: Záhada dodekaedrů možná nikdy nebude rozluštěna

Záhada stará téměř dva tisíce let

Římské dodekaedry jsou duté bronzové předměty s dvanácti pětiúhelníkovými stěnami. V každé z nich je kruhový otvor jiné velikosti a na všech dvaceti vrcholech se nacházejí malé kulovité výčnělky.

Na území někdejší Římské říše jich bylo nalezeno už více než 130. Nejčastěji pocházejí z oblastí dnešní Francie, Belgie, Německa, Švýcarska nebo Británie a většina byla vyrobena ve 2. až 4. století našeho letopočtu.

Nejde tedy o ojedinělou kuriozitu ani o unikátní umělecké dílo. Dodekaedrů se dochovaly desítky, přesto dodnes nikdo nedokáže s jistotou říct, k čemu sloužily.

Římané psali téměř o všem. Jen ne o tomto podivném předmětu

Římská civilizace po sobě zanechala ohromné množství písemných pramenů. Dochovaly se zákony, obchodní smlouvy, vojenské příručky, dopisy, lékařské texty i recepty.

O dodekaedrech ale nepíšou vůbec nic.

Právě absence jakékoli zmínky je jedním z důvodů, proč jejich účel zůstává záhadou. Kdyby se našel jediný dobový popis nebo vyobrazení, měli bychom dnes jasno.

Teorií je hned několik

Archeologové přicházejí s nejrůznějšími teoriemi.

Podle jedné mohly dodekaedry sloužit jako měřicí pomůcky nebo jednoduché dálkoměry. Jiní badatelé se domnívají, že pomáhaly při určování vhodného termínu pro zemědělské práce podle postavení Slunce.

Další hypotézy je považují za svícny, náboženské předměty, ozdoby, hrací kostky, nebo dokonce pomůcky pro pletení rukavic. Některé experimenty ukázaly, že přes otvory různých velikostí lze skutečně uplést jednotlivé prsty rukavic, většina odborníků však tuto teorii nepovažuje za přesvědčivě doloženou.

Zatím se nepodařilo najít jediný důkaz, který by některou z hypotéz spolehlivě potvrdil.

Archeologie není jen o vykopávání předmětů

Příběh římských dodekaedrů ukazuje, že archeologie není jen hledání starých věcí. Stejně důležité je pochopit jejich význam.

Když dnes vezmeme do ruky ježka v kleci, víme, že jde o hlavolam. Pokud by ale někdo objevil jeho kovový exemplář po tisících letech bez znalosti kontextu, zíral by na něj stejně nechápavě, jako dnes zíráme na dodekaedr. Někteří vědci by možná usoudili, že šlo o rituální artefakt. Jiní by v něm třeba našli spojitost s hvězdami na obloze. A protože je ježek v kleci de fakto ryze českou kuriozitou, možná by po něm pojmenovali celou naši kulturu… Kdo ví.

Dodekaedry mohly mít pro Římany význam natolik banální, že necítili potřebu o nich psát. Možná to pro ně byl předmět tak všední, jako je dnes pro nás otvírák na konzervy. Kdo to ale může říct s jistotou? Jakkoli je naše věda vyspělá a pokročilá, na některé otázky stále nedokáže odpovědět.