Ani velryba, ani sekvojovec. Největší organismus na světě se skrývá pod zemí a je dlouhý několik kilometrů

Řeč je o houbě Armillaria ostoyae, v češtině známé pod názvem václavka smrková. Jeden její jediný organismus roste v americkém státě Oregon v Národním lese Malheur a zabírá plochu přibližně 965 hektarů, což odpovídá téměř deseti kilometrům čtverečním. Z jednoho konce na druhý měří několik kilometrů.

Nad zemí vidíme jen malý zlomek

Možná vás napadne otázka, jak může být obyčejná houba tak obrovská. Odpověď je jednoduchá; klobouky, které občas vyrůstají nad zemí, jsou jen rozmnožovací částí organismu. Skutečné tělo houby tvoří hustá síť vláken zvaná mycelium, která prorůstá půdou a kořeny stromů. Právě tato podzemní síť vytváří jediný propojený organismus.

Jak vědci zjistili, že jde o jednoho „jedince“?

Dlouhou dobu si lesníci mysleli, že jde o mnoho samostatných kolonií. Až v 90. letech odebrali vědci vzorky hub z různých míst lesa a porovnali jejich DNA. Výsledky ukázaly překvapivou skutečnost: všechny patřily jednomu geneticky totožnému organismu. Jinými slovy, houby vyrůstající stovky metrů od sebe byly součástí jediné živé bytosti.

Starší než egyptské pyramidy

Obří houba neohromuje jen svou velikostí. Podle odhadů je stará nejméně 2 000 až 2 400 let, některé výpočty však naznačují, že by její skutečné stáří mohlo dosahovat až 8 600 let. Začala tedy růst dávno před vznikem mnoha známých civilizací a dodnes se pomalu rozšiřuje.

Obr, kterého lesníci nemají rádi

Na rozdíl od romantické představy mírumilovného obra není václavka smrková pro lesy úplně neškodná. Napadá kořeny jehličnatých stromů, způsobuje jejich odumírání a může vytvářet rozsáhlá ohniska lesních chorob. Díky speciálním provazcovitým útvarům, takzvaným rhizomorfám, se dokáže šířit od jednoho stromu ke druhému a postupně obsazovat další území.

Co vlastně znamená „největší“?

Označení největší organismus přesto není úplně jednoznačné. Záleží totiž na tom, podle jakého kritéria velikost měříme. Modrá velryba zůstává největším živočichem na Zemi, zatímco sekvojovec obrovský patří mezi největší a nejmohutnější stromy světa. Ani jeden z těchto velikánů se ale nemůže měřit s václavkou smrkovou, pokud jde o rozlohu jediného organismu.

Roste i v Česku

Václavku smrkovou lze najít i v českých jehličnatých lesích. Většinou si jí všimneme na podzim, kdy se u pařezů nebo u pat stromů objeví trsy medově zbarvených hub. To, co vyčnívá nad zem, je ale jen malá část organismu – většina jeho těla zůstává ukrytá v půdě a prorůstá kořeny stromů.

Přestože je václavka smrková známá jako nebezpečný parazit lesních dřevin, mladé plodnice jsou po důkladné tepelné úpravě jedlé. Syrové nebo nedostatečně tepelně upravené však mohou způsobit zažívací potíže a někteří lidé jsou na ně citlivější než jiní. Houbaři proto doporučují sbírat jen mladé, čerstvé plodnice a vždy je dobře povařit nebo osmažit.