Vesmír voní jako spálený steak. Astronauti popsali jedinečné vjemy

Vesmír ve skutečnosti nikdo nečichá

Astronauti samozřejmě necítí vůni přímo během pobytu ve volném prostoru. Ve vakuu neexistuje vzduch, který by pachové molekuly přenesl až k nosu. Zvláštní vůni zaznamenají až ve chvíli, kdy se po výstupu vrátí do přechodové komory Mezinárodní vesmírné stanice a sundají si helmy. Na jejich skafandrech totiž ulpí atomy a molekuly z okolního kosmického prostředí, které se po kontaktu se vzduchem uvnitř stanice uvolní.

Americký astronaut Don Pettit zkušenost popisuje na serveru Space.com:

„Je těžké ten pach popsat. Nejlepší přirovnání, které mě napadá, je kovová vůně – docela příjemná, sladce kovová. Připomněla mi léta na vysoké škole, kdy jsem celé hodiny pracoval se svařovacím hořákem. Tu příjemnou vůni svařovacích výparů mi opravdu připomíná. Tak voní vesmír.“

Jiní astronauti stejnou vůni přirovnávají ke spálenému steaku, střelnému prachu nebo horkému kovu. Přestože jejich popisy nejsou úplně totožné, všechny mají společného jmenovatele – zmiňují produkty vznikající při spalování nebo při velmi vysokých teplotách.

Za zvláštní vůní stojí chemie

Vědci se domnívají, že charakteristický pach vesmíru vzniká kombinací několika chemických procesů.

Jedním z hlavních podezřelých je atomární kyslík, který se nachází ve výškách, kde obíhá Mezinárodní vesmírná stanice. Jde o mimořádně reaktivní formu kyslíku, která ulpívá na povrchu skafandrů. Když se astronaut vrátí do stanice, atomární kyslík reaguje s běžným vzduchem a vzniká ozon. Právě ten má známý kovový zápach připomínající vzduch po bouřce nebo elektrickém výboji.

Další roli mohou hrát polycyklické aromatické uhlovodíky – složité organické molekuly, které vznikají při spalování dřeva, uhlí nebo masa. Právě ony dávají grilovanému steaku nebo opečenému toastu jejich typickou vůni. Překvapivé je, že stejné molekuly astronomové nacházejí také ve vesmíru. Vznikají při zániku hvězd a jsou rozšířené v mezihvězdných oblacích napříč celou Galaxií.

Lze vesmír ochutnat?

Nikdo samozřejmě neochutnává mezihvězdný prostor jazykem. Vědci využívají metodu zvanou spektroskopie. Pomocí teleskopů rozkládají světlo přicházející z hvězd, mlhovin nebo vzdálených galaxií na jednotlivé vlnové délky. Každý chemický prvek i každá molekula pohlcuje nebo vyzařuje světlo v přesně daných vlnových délkách, takže vytváří jakýsi jedinečný chemický otisk.

Díky tomu dokážou astronomové zjistit, že se v kosmu nachází voda, metan, čpavek, alkohol, benzen i zmíněné polycyklické aromatické uhlovodíky. Protože chemici dobře znají jejich vlastnosti na Zemi, mohou poměrně přesně odhadnout, jaké vůně nebo chutě by tyto látky měly i ve vesmíru.

Když tedy někdo řekne, že vesmír chutná nebo voní jako spálený steak, nejde o básnickou metaforu ani o skutečné ochutnávání kosmu. Je to kombinace svědectví astronautů a chemických analýz látek, které se ve vesmíru skutečně nacházejí.

NASA si nechala vůni vesmíru vyrobit

Vůně vesmíru je natolik pozoruhodným zážitkem, že NASA nechala vytvořit její umělou podobu pro výcvik astronautů. Britský chemik Steve Pearce několik let studoval svědectví lidí, kteří se vydali do otevřeného kosmu, a podle jejich popisů namíchal směs připomínající kombinaci horkého kovu, svařovacích výparů, ozonu a lehce připáleného masa.

Možná nikdy nebudeme vědět přesně, jak vesmír skutečně voní. Díky zkušenostem astronautů a moderní chemii ale máme překvapivě dobrou představu. A pokud bychom měli jejich popisy shrnout do jediné věty, pak by zněla asi takto: kosmos připomíná vůni čerstvě svařeného kovu a steaku, který zůstal na grilu o něco déle, než bylo potřeba.