Nechtěli ho zbourat, tak kostel naložili na koleje. Českoslovenští inženýři dokázali nemožné

To, co zpočátku znělo jako sci-fi, se proměnilo v jednu z nejodvážnějších technických operací své doby. Českoslovenští inženýři dokázali přesunout stavbu vážící téměř 10 tisíc tun o 841 metrů dál. Dodnes jde o jeden z nejpozoruhodnějších přesunů historické budovy na světě.

Kvůli uhlí zmizelo celé město

Původní město Most mělo bohatou historii sahající až do středověku. Po druhé světové válce však vyšlo najevo, že pod ním leží rozsáhlá ložiska hnědého uhlí. V 60. letech padlo definitivní rozhodnutí: historické centrum bude zbouráno a těžba dostane přednost.

Zmizely stovky domů, náměstí i historické ulice. Jedinou stavbou, kterou se radní rozhodli zachránit, byl pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie z 16. století.

Rozebrat ho kámen po kameni by znamenalo zničit většinu původní konstrukce. Proto padl odvážný návrh – přesunout celý kostel najednou.

Nejdřív museli kostel odříznout od země

Právě tato část byla možná ještě složitější než samotná cesta.

Kostel totiž nestál na nějaké betonové desce, kterou by bylo možné jednoduše podebrat. Jeho kamenné zdi byly pevně spojeny s hlubokými základy, které držely stavbu už více než 400 let.

Inženýři proto nejprve kolem kostela vykopali hluboké stavební jámy. Poté postupně odhalili základy a pod nimi vytvořili prostor pro ocelovou nosnou konstrukci.

Do zdiva se nezasahovalo víc, než bylo nezbytné. Místo toho se pod stavbu postupně zasouvaly mohutné ocelové nosníky, které vytvořily jakousi obrovskou mříž. Ta roznesla hmotnost kostela po celé ploše, podobně jako když člověk zvedá těžkou skříň na pevné paletě místo za jednu nohu.

Teprve když byla tato ocelová „vana“ kompletní, mohli dělníci opatrně oddělit původní kamenné základy od zbytku stavby. Od té chvíle už celá budova spočívala na nové ocelové konstrukci.

A to byl klíč k úspěchu. Kostel se už nemohl různě kroutit nebo sedat. Choval se jako jediný obrovský celek.

Škodovka postavila zkušební model

Přesun podobně těžké stavby tehdy neměl ve světě obdoby. Nikdo si nemohl dovolit riskovat.

Na vývoji transportního systému spolupracovala plzeňská Škoda, která navrhla speciální hydraulické zařízení i soustavu kolejí. Než se kdokoliv dotkl skutečného kostela, celý systém prošel důkladnými zkouškami na zkušebním modelu.

Inženýři potřebovali vědět, jak se budou chovat kolejnice, hydraulické pohony i samotná nosná konstrukce. Každý milimetr byl předem spočítán.

Kostel jel pomaleji než člověk chodí

Když 30. září 1975 začal samotný přesun, připomínalo to spíš práci hodináře než stavební akci.

Pod ocelovou konstrukcí bylo umístěno několik desítek speciálních vozíků jedoucích po kolejích. Ty nebyly poháněny lokomotivou, ale hydraulickými lisy, které kostel doslova po centimetrech posouvaly vpřed.

Rychlost byla neuvěřitelně pomalá – maximálně kolem dvou centimetrů za minutu. Člověk jde přibližně stokrát rychleji.

Možná to zní zbytečně opatrně, ale právě díky tomu bylo možné neustále kontrolovat, zda se někde neobjevují trhliny nebo nebezpečné deformace. Geodeti nepřetržitě sledovali každý pohyb stavby. Pokud by se kostel byť jen nepatrně naklonil, celý přesun by se okamžitě zastavil.

Po 28 dnech dorazil chrám na nové místo.

Ani jedna věž nespadla

Na celé operaci je fascinující, že se kostelu po cestě skutečně nic nestalo. Zůstaly v něm klenby, pilíře, věže i většina původního zdiva.

Během přesunu se objevily jen drobné vlasové trhliny, které bylo možné snadno opravit. To byl vzhledem k hmotnosti téměř 10 tisíc tun mimořádný úspěch.

Operace se zapsala do Guinnessovy knihy rekordů jako přeprava nejtěžšího objektu po kolejích a tento rekord vydržel desítky let.

Když technika zachránila historii

Dnes stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie na okraji moderního Mostu, asi 841 metrů od svého původního místa. Jen málokterý návštěvník si při pohledu na jeho gotické zdi uvědomí, že se celý chrám před půl stoletím vydal na cestu po kolejích.

Jeho přesun se dodnes vyučuje na stavebních fakultách jako ukázka mimořádně promyšleného inženýrského řešení. V době, kdy většina historického Mostu zmizela navždy, se tento kostel stal symbolem toho, že i zdánlivě nemožné může být technicky proveditelné – pokud se najdou lidé ochotní zvolit složité řešení místo nejjednodušší cesty.