Farmář oral pole a našel 60tunový meteorit. Vědci marně hledají kráter

Pluh narazil na železo, které přiletělo z vesmíru

Jacobus Hermanus Brits oral v roce 1920 pole na farmě Hoba West, asi 20 kilometrů západně od města Grootfontein v severní Namibii. Pluh tažený volem se náhle zasekl. Pod vrstvou půdy se ukrývalo něco tvrdého. Zároveň to bylo příliš velké a těžké na to, aby to člověk mohl ze země jan tak vykopnout.

Farmář kousek podivného materiálu odštípl a odnesl jej do kanceláře společnosti South West Africa v Grootfonteinu. Tam odborníci potvrdili, že jde o meteoritické železo. Když kolem nálezu začali kopat, nestačili se divit.

Železný kolos pod povrchem měřil zhruba 2,7 × 2,7 metru a byl silný necelý metr. Jeho hmotnost byla odhadnuta na více než 60 tun. Dodnes jde o největší neporušený meteorit, jaký kdy byl nalezen, a zároveň o nejtěžší přirozeně vzniklý kus železa známý na povrchu naší planety.

Meteorit zůstal ležet, nikdo s ním nehnul

Meteorit dostal název Hoba podle farmy, na které byl objeven. Své místo nikdy neopustil. Ne proto, že by to někdo zakázal, ale protože v době objevu neexistovala technika schopná takový kolos zvednout a odvézt. Nikdo se o to ostatně nepokouší ani dnes. Do dnešních dnů tak Hoba leží na místě, kam kdysi dopadl.

V roce 1955 byl prohlášen za národní památku. O více než tři dekády později, v roce 1987, daroval tehdejší majitel farmy pozemek s meteoritem státu. Postupně byl kolem něj vybudován kamenný amfiteátr a malé návštěvnické centrum. Dnes je lokalita turistickou atrakcí.

Složení meteoritu je podle odborníků vzácné. Hoba obsahuje zhruba 84 % železa a 16 % niklu, s nepatrnými stopami kobaltu. Tak vysoký obsah niklu řadí Hobu mezi neobvyklé železné meteority chemické skupiny IVB, konkrétně mezi tzv. ataxity.

Složení naznačuje původ z diferencovaného nitra pradávného planetárního tělesa, kde se kov oddělil od hornin v raných fázích vývoje sluneční soustavy.

Chybějící kráter – záhada, kterou vědci nedokážou vysvětlit

Těleso o této hmotnosti dopadající typickou rychlostí meteoritu by mělo vyhloubit mohutný kráter. U Hoby však žádný kráter neexistuje. Žádný val, žádné vyvržené horniny, vůbec nic.

Vědci spekulují, že atmosféra před dopadem většinu rychlosti odbrzdila. Široký a plochý tvar meteoritu mohl pád zpomalit mnohem účinněji než kompaktní kulatý objekt. Podle této teorie Hoba dopadl spíše jako kovadlina, nikoli jako projektil.

Server Space Daily však upozorňuje, že tento výklad je třeba brát jako pravděpodobnou rekonstrukci, nikoli prokázaný fakt. Pád se pravděpodobně odehrál před méně než 80 000 lety a nikdo jej nezaznamenal. Nelze vyloučit ani hypotézu, že nějaký ten skromný kráter o průměru zhruba 20 metrů skutečně vznikl, ale během tisíciletí zcela erodoval.

Lidé z něj už ukradli několik tun železa

Pohřbení v zemi chránilo Hobu po desítky tisíc let před oxidací. Vykopání tuto ochranu odstranilo a na odhalených plochách se nyní tvoří hydroxidy železa. Jinými slovy, slavný meteorit rezaví.

Mnohem více ale meteoritu škodí člověk. Zatímco v roce 1920 železný kolos vážil téměř 66 tun, dnes je to jen kolem 60 tun. Vědecké odběry vzorků přitom představují jen malou část tohoto úbytku. Většinu zmizelého materiálu odštípli lovci suvenýrů a spekulanti.

Jeden fragment o hmotnosti necelých 3 kilogramů, odebraný v roce 1968, byl později na aukci prodán za téměř 60 000 dolarů (v přepočtu přes 1,3 milionu korun).