Pod německým jezerem se skrývá aktivní supervulkán. Kdyby vybuchl, následky by pocítilo i Česko

Mezinárodní tým geologů letos zveřejnil výsledky výzkumu, podle kterých hluboko pod oblastí stále proudí magma. To sice neznamená, že erupce hrozí v dohledné době, potvrzuje to ale, že sopka je stále geologicky aktivní.

Sopka, která změnila tvář Evropy

Jezero Laacher See vzniklo přibližně před 13 000 lety po obrovské sopečné erupci. Ta patřila k nejsilnějším, jaké Evropa za posledních statisíce let zažila. Odborníci odhadují, že do ovzduší tehdy vyletělo kolem 20 kubických kilometrů sopečného materiálu. Oblak popela vystoupal desítky kilometrů vysoko a jeho stopy archeologové dodnes nacházejí od Francie až po Rusko.

Po vyprázdnění magmatické komory se vrchol sopky propadl a vznikla rozlehlá kaldera, která se postupně zaplnila vodou. Dnes ji známe jako jezero Laacher See.

Pod zemí se stále něco děje

Oblast po desetiletí bedlivě sledují geologové. Z okolí jezera totiž nepřetržitě uniká oxid uhličitý magmatického původu a satelitní měření ukazují, že se krajina velmi pomalu zvedá. To naznačuje, že hluboko pod povrchem stále probíhají geologické procesy.

Nejnovější výzkum přinesl dosud nejpřesvědčivější důkaz. Vědci analyzovali více než 500 drobných zemětřesení pomocí moderních seismických metod a objevili kapsy roztavených hornin a horkých tekutin v hloubce zhruba 12 až 14 kilometrů. Podle autorů studie jde o jasný důkaz, že magma z hlubšího zemského pláště stále zásobuje vulkanický systém.

To ale neznamená, že se sopka chystá vybuchnout. Podobné procesy mohou probíhat tisíce nebo desetitisíce let, aniž by došlo k erupci.

Tak trochu jiné šampaňské

Koupání v některých částech jezera přesto může být rizikové. Své o tom ví Torsten Dahm z německého výzkumného centra GFZ v Postupimi, který před několika lety o jezeře natočil reportáž.

„Koupal jsem se v místech, kde ze dna stoupaly bubliny oxidu uhličitého. Připadal jsem si, jako když plavu v šampaňském. Teď si ale říkám, že to možná nebyl úplně nejlepší nápad,“ přiznal Torsten Dahm v rozhovoru pro server DW.

Oxid uhličitý je totiž těžší než vzduch a ve vyšších koncentracích může vytlačovat kyslík. Na otevřeném prostranství se většinou rychle rozptýlí, ve špatně větraných prohlubních nebo bezprostředně nad místy, kde uniká ze země, však může představovat zdravotní riziko. Právě proto vědci návštěvníkům jezera doporučují zvýšenou opatrnost.

Je to opravdu supervulkán?

V médiích bývá Laacher See často označován jako supervulkán. Ve skutečnosti tímto termínem geologové šermují neradi.

Za skutečný supervulkán se obvykle považuje sopka schopná erupce s objemem přes 1 000 kubických kilometrů vyvrženého materiálu. Erupce Laacher See byla sice mimořádně silná a představovala největší známou vulkanickou událost ve střední Evropě za poslední desítky tisíc let, do této kategorie ale nespadá. Přesto jde o jeden z nejvýznamnějších vulkanických systémů evropského kontinentu.

Co by se stalo, kdyby sopka znovu vybuchla?

Pravděpodobnost podobné události je podle vědců velmi malá, přesto se jejími možnými následky zabývají.

Nejvíce by byly zasaženy oblasti v okruhu několika desítek kilometrů od sopky. Krajinu by zasypal popel a mohutné pyroklastické proudy, směs extrémně horkých plynů, popela a kamenů, by zničily vše, co by jim stálo v cestě.

Sopečný popel by se však neomezil jen na Německo. Podle směru větru by mohl dopadnout také na Belgii, Nizozemsko, Lucembursko, část Francie a Polska i na Českou republiku. Dokonce i tenká vrstva jemného popela může poškodit zemědělství, kontaminovat zásoby vody nebo způsobit rozsáhlé problémy v dopravě.

Leteckou dopravu by pravděpodobně čekalo výrazné omezení. Připomeňme si rok 2010, kdy erupce islandské sopky Eyjafjallajökull na několik dní ochromila letecký provoz nad Evropou. Erupce Laacher See by mohla mít dopad ještě výraznější.

Dalším problémem by byly plyny vypuštěné do atmosféry. Velké množství oxidu siřičitého by mohlo vytvořit aerosoly odrážející sluneční záření, což by vedlo k dočasnému ochlazení klimatu. Podobný jev lidstvo pozorovalo například po erupci filipínské sopky Pinatubo v roce 1991.

Důvod ke zvědavosti, ne k panice

Přestože představa probouzející se sopky zní dramaticky, odborníci zdůrazňují, že neexistují žádné známky bezprostředně hrozící erupce. Vulkanický systém je sice stále aktivní, ale podobná aktivita je u velkých sopek běžná a může přetrvávat velmi dlouhou dobu.

Nová studie je především důležitým připomenutím, že Země je živá planeta. I pod poklidnou hladinou malebného jezera mohou hluboko v podzemí probíhat procesy, které utvářejí náš svět už miliony let. A právě proto geologové oblast Laacher See nepřestávají pečlivě sledovat.