Anglického krále Richarda III. našli pod parkovištěm. A zjistili, že o něm Shakespeare lhal

Tyran tak ošklivý, že před ním i psi utíkali

Rok 1593. William Shakespeare píše drama Richard III. Jeho hlavní hrdina není jen krutý panovník. Je to muž se zkřivenou tváří, znetvořený ošklivec, člověk tak odpudivý, že před ním „i psy bere ďas“. A stejně jako je zrůdné jeho tělo, je zrůdná i jeho duše.

Shakespearův Richard je intrikán, vrah a bezohledný uchvatitel trůnu. Nechá odstranit každého, kdo mu stojí v cestě, a nakonec se zoufale snaží uniknout z bitvy. Je to jeden z nejvýraznějších padouchů světové literatury a svět si jeho osobu už jinak ani představit neumí. Je tu ovšem jeden fakt, který si divadelní diváci ne vždy uvědomí: Shakespeare nepsal životopis. Psal drama.

Když politika ovlivní umění

Jeho psaní navíc ovlivnila politická ideologie své doby. Richard III. byl posledním panovníkem z rodu Yorků a po jeho smrti nastoupili na trůn Tudorovci. Shakespeare o něm napsal drama až v době jejich vlády, více než sto let po Richardově smrti. Tudorovci přitom měli pochopitelný zájem vykreslit svého předchůdce co nejhůře – čím horší byl Richard, tím lépe mohla působit jejich vlastní vláda. Právě v této době se proto upevňoval obraz krále jako krutého tyrana a tělesně pokřiveného monstra.

Richard III. přišel o život i korunu 22. srpna roku 1485 v bitvě u Bosworthu. Jeho tělo pak vítězové odvezli do Leicesteru a pohřbili v kostele františkánského kláštera. Budova ale byla brzy srovnána se zemí a proslýchalo se, že Richardovy ostatky skončily v řece.

Anglický král pod vrstvou asfaltu

Rok 2012. Philippa Langleyová přemluví archeology z Univerzity v Leicesteru, aby se s ní vydali Richardových po stopách. Je jen amatérka, ale někde uvnitř ji hlodá přesvědčení, že poslední vládce z rodiny Yorků na místě bývalého kláštera stále odpočívá. A není to místo nejdůstojnější.

Staré mapy skupinu výzkumníků zavedou na vyasfaltovaný plácek, kde parkují automobily. Pod ním nacházejí nejen prastaré klášterní zdivo, ale také kostru zhruba třicetiletého muže. DNA test odhalí jeho identitu. Je to on.

A potom přijde další šok. Vědci z lebky vytvoří trojrozměrnou rekonstrukci Richardovy tváře. Nehledí na ně žádné ošklivé monstrum, ale mladý muž s příjemnými rysy.

„Nevypadá jako tyran. Promiňte, ale opravdu ne. Je velmi pohledný. Působí, jako byste s ním mohli právě teď normálně mluvit, jako byste si s ním mohli sednout a dát se do řeči,“ popsala své dojmy Philippa Langleyová.

Jak to bylo s jeho hrbem

Richardova tvář tedy zdaleka nebyla tak ošklivá, jak se tradovalo. Ale jak to bylo s jeho údajným hrbem?

Výzkum kostry potvrdil, že Richard trpěl těžkou skoliózou, tedy výrazným vychýlením páteře do strany. Jeho pravé rameno proto bylo výš než levé a trup byl ve srovnání s končetinami kratší. Jeho páteř měla podle rekonstrukce zakřivení kolem 70 až 90 stupňů.

Skolióza ale není totéž co hrb. Richardova páteř nebyla zakřivena směrem dopředu, jak by odpovídalo klasickému obrazu shrbeného člověka. Panovníkova tělesná deformace mohla být ve skutečnosti poměrně nenápadná. Dobře padnoucí oděv a na míru vyrobené brnění mohly rozdíl mezi rameny do značné míry zakrýt.

Shakespeare nebyl jediný, kdo Richarda přibarvil

Tudorovská propaganda neovlivnila jen pero slavného dramatika. Pronikla i do štětců některých malířů, kteří Richardovy původní portréty později upravovali. U jednoho obrazu z královské sbírky rentgen odhalil, že Richardovo pravé rameno bylo původně nakreslené níže a jeho obličej měl zcela jiný výraz. Podobné úpravy se pak prokázaly i u dalších portrétů.

Po více než 500 letech tak nešťastný král konečně zažívá rehabilitaci. Vděčí za to nadšené fanynce historie, která se nevzdala snu najít jeho ostatky. A také týmu vědců, kteří kvůli němu neváhali rozkopat parkoviště.