Říkali mu lidský hromosvod. Zásah blesku Roy Sullivan přežil sedmkrát, tíhu samoty ale nezvládl

Roy Cleveland Sullivan se narodil 7. února 1912 v americké Virginii. Většinu života strávil v horách národního parku Shenandoah, kde pracoval od 30. let až do roku 1976 jako strážce. Malebná krajina Blue Ridge Mountains se však pro něj stala dějištěm něčeho kuriózního a děsivého zároveň. Za své setkání s přírodními živly si vysloužil zápis do Guinnessovy knihy rekordů.

Jeho anděl strážný nikdy nespal

Duben 1942. Sullivan se ukryl před bouřkou v nově postavené požární hlásce Millers Head. Budova ještě neměla hromosvod. Blesky do ní narážely jeden za druhým, stavba začala hořet. Při zoufalém útěku ho proud zasáhl do pravé nohy, prorazil díru do boty a utrhl mu nehet na palci.

Tehdy ještě netušil, že to byl teprve začátek.

Červenec 1969. Řídil služební nákladní vůz na horské silnici. Blesk udeřil do okolních stromů, odrazil se a vletěl otevřeným oknem přímo do kabiny. Sullivana okamžitě omráčil. Nekontrolované auto samo zastavilo těsně před okrajem hlubokého útesu. Když se probral, měl spálené obočí, řasy a zničené hodinky.

O rok později, v červenci 1970, ho blesk zasáhl na vlastní zahradě. Přeskočil z blízkého transformátoru na jeho levé rameno.

Když se nebe mění v lovce

Duben 1972. Čtvrtý zásah na strážní stanici mu zapálil vlasy. Musel si je uhasit mokrým ručníkem. Od té chvíle byl natolik traumatizován, že ve svém služebním voze neustále vozil zásobu vody pro případ dalšího vznícení.

Srpen 1973. Pokusil se před bouřkovým mrakem ujet autem. Když vystoupil v domnění, že nebezpečí pominulo, blesk ho zasáhl do hlavy. Znovu mu zapálil vlasy, a navíc vyzul botu.

Červen 1976. Šestý zásah při pokusu o útěk před mrakem, který ho podle jeho vlastních slov doslova pronásledoval. Vážně mu poranil kotník.

Poslední, sedmá rána přišla v červnu 1977 při rybaření na loďce. Blesk mu popálil hruď a břicho. Opět zapálil vlasy. Bezprostředně po zásahu musel Sullivan ještě klackem odehnat medvěda, který se mu pokoušel ukrást chycené pstruhy.

Sullivan přežil neuvěřitelné. A když víme, že to dobře dopadlo, možná bychom se nad tím absurdním sledem událostí mohli i pousmát. Kdyby ovšem daň za přežití nebyla tak nesmírně vysoká…

Prokletí, které ničí víc než elektřina

Fyzické jizvy se zahojily. Ty psychické se ale prohlubovaly s každým dalším úderem. Roy se stal ve svém okolí outsiderem – ne kvůli své povaze, ale kvůli iracionálnímu strachu ostatních. Lidé se začali obávat, že přitahuje hněv nebes. Jeho přítomnost pro ně znamenala bezprostřední ohrožení života.

Jeden z pamětníků a kolegů z National Park Service na něj vzpomínal jako na nesmírně skromného a tichého člověka, který svou práci v parku miloval. Lidé i kolegové se mu ale vyhýbali. Nikdo nechtěl stát poblíž „lidského hromosvodu“.

„Například jsem šel jednou na obchůzku s hlavním strážcem a v dálce udeřil blesk. Šéf se na mě jen podíval a rozloučil se slovy, uvidíme se později,“ vyprávěl Roy s hořkostí.

Matematická anomálie: Proč právě on?

Podívejme se na celou situaci skrze objektivní statistická data, která ukazují, jak neuvěřitelný Sullivanův příběh ve skutečnosti je.

Pro běžného občana Spojených států je pravděpodobnost, že ho během osmdesáti let života zasáhne blesk, přibližně 1 ku 15 000. Pokud bychom chtěli spočítat matematickou pravděpodobnost sedmi zásahů u náhodného člověka, dostaneme se k astronomickému číslu 1 ku 10 septilionům. To je v běžných podmínkách statisticky prakticky nemožné.

Roy Sullivan však nežil v běžných podmínkách. Jako strážce parku v hornaté oblasti Blue Ridge Mountains, kde průměrně bývá 35 až 45 bouřkových dní v roce, trávil většinu své pracovní doby venku. Pohyboval se na vyvýšených místech, v blízkosti stromů a v kovových vozidlech.

Jeho reálná expozice riziku byla až tisíckrát vyšší než u běžného obyvatele města, což tuto extrémní statistickou anomálii vědecky vysvětluje.

Smutný konec legendy

Kolem Sullivanova života se postupem času vytvořila řada mýtů. Často se tvrdí, že blesk po jeho smrti zasáhl jeho náhrobek. Ve skutečnosti se jedná o záměnu s britským důstojníkem Walterem Summerfordem, jehož náhrobek v Kanadě byl poškozen v roce 1934.

Náhrobek Roye Sullivana na hřbitově Edgewood Cemetery ve Virginii nebyl bleskem nikdy zasažen. Stejně tak je mýtem, že s sebou Roy neustále nosil stolní džbán s vodou – vodu vozil v kanystru či láhvi ve svém služebním voze. Do jeho osobní statistiky se mimochodem nepočítá incident jeho manželky, kterou blesk zasáhl při věšení prádla, přestože jí Roy v té chvíli pomáhal.

Roy Cleveland Sullivan nakonec nezemřel pod náporem elektrického proudu z nebes. Jeho život skončil tragicky 28. září 1983 v Dooms ve Virginii.

Unavený neustálým strachem, samotou a hlubokými psychickými problémy se rozhodl ukončit svůj život sám střelnou zbraní. Bylo mu 71 let.

Muž, kterého nedokázala zabít ani ta nejničivější síla přírody, nakonec podlehl tíze lidské osamělosti.