Představte si těleso o hmotnosti deseti miliard tun, které se řítí vesmírem rychlostí 135 000 km/h a tvarem připomíná obří gumovou kachničku. Tento podivný svět vydává rytmické zvuky a jeho okolí je nasycené zápachem, který by lidské smysly okamžitě omráčil. Když k němu po deseti letech letu dorazila evropská sonda Rosetta, zjistila, že realita překonává i ty nejdivočejší sci-fi představy.
Bizarní vesmírný poutník: Kometa 67P zpívá, páchne a lidské tělo by na ní vážilo méně než gram
Kosmická kachnička zrozená z kolize
Kometu 67P/Čurjumov-Gerasimenko objevili 20. září 1969 v Almatě astronomové Klim Ivanovič Čurjumov a Světlana Ivanovna Gerasimenková. Tento vesmírný poutník pocházející z Kuiperova pásu měří v nejdelších osách přibližně 4,3 na 4,1 kilometru.
Skládá se ze dvou velkých laloků spojených úzkým krkem, což mu dává charakteristický tvar kachničky. Dlouho se věřilo, že tento tvar vznikl již při zrodu Sluneční soustavy před 4,5 miliardami let.
Počítačové simulace z roku 2020 však tento mýtus vyvrátily. Takto porézní struktura by srážky v raném vesmíru nepřežila. Současný tvar komety je starý maximálně 1 miliardu let a vznikl až v důsledku pozdější kolize.
Jak by vypadal pokus postavit se na povrch komety?
Pokud by se člověk pokusil postavit na povrch komety 67P, zažil by nepředstavitelnou fyzikální realitu. Gravitace je zde extrémně slabá, přibližně stotisíckrát slabší než na Zemi.
Člověk o hmotnosti 80 kilogramů by na tomto tělese vážil necelý jeden gram. Jakýkoliv prudší pohyb nebo odraz rychlostí nad 44 centimetrů za sekundu by znamenal překonání únikové rychlosti a odlet do otevřeného vesmíru.
Pod nohama byste navíc neměli pevnou skálu. Povrch tvoří velmi porézní, křehká krusta prachu a ledu, která by se pod lidskou vahou snadno zbortila, protože 70 až 80 procent vnitřku komety tvoří prázdný prostor.
Bez skafandru by člověk okamžitě zahynul. Teploty zde kolísají od -180 °C ve stínu až po +80 °C na přímém slunci. Obloha by byla naprosto černá, plná vířícího prachu a gejzírů plynů tryskajících z trhlin.
Detailní záběry povrchu komety zachycuje video:
Symfonie zápachu a tajemný zpěv
Pokud byste si na kometě mohli na vteřinu sundat helmu, zasáhl by vás neuvěřitelně intenzivní zápach. Přístroj ROSINA na palubě sondy Rosetta totiž v okolí komety detekoval koktejl plynů, který vědce šokoval.
„Parfém této komety je velmi silný, s pachem zkažených vajec, koňské stáje a štiplavým, dusivým zápachem formaldehydu. To je smícháno s jemným, hořkým, mandlovým aroma kyanovodíku. Přidejte k této směsi závan alkoholu spojený s octovým aroma oxidu siřičitého a nádechem sladké vůně sirouhlíku a získáte parfém naší komety“, říká Dr. Kathrin Altwegg, hlavní vědecká pracovnice přístroju ROSINA z Bernské univerzity.
K tomuto čichovému zážitku se přidává i zvukový doprovod. Měření odhalila oscilace v magnetickém poli komety na frekvenci 40–50 mHz. Po převedení do slyšitelného spektra tento projev zní jako rytmické cvakání a vrčení.
Drama za 1,3 miliardy eur: Přistání, které nešlo podle plánu
Mise Rosetta, kterou provozovala Evropská vesmírná agentura (ESA), stála přibližně 1,3 miliardy EUR. Sonda odstartovala 2. března 2004 s nosnou raketou Ariane 5G+ a ke svému cíli dorazila po deseti letech, 6. srpna 2014.
Klíčový okamžik nastal 12. listopadu 2014, kdy byl vypuštěn přistávací modul Philae. Ačkoli některá média tehdy referovala o okamžitém úspěšném měkkém přistání, realita byla dramatická.
Kvůli selhání ukotvovacích harpun a stabilizační trysky se modul Philae odrazil od povrchu komety. Vystřelil do výšky přibližně jednoho kilometru a letěl další hodinu a padesát minut. Nakonec dopadl do stínu skalní pukliny, což drasticky zkrátilo jeho primární vědeckou misi.
Stavební kameny života a záhada pozemské vody
I přes dramatické přistání přinesla mise Rosetta převratné vědecké objevy. V komě komety byla detekována aminokyselina glycin, která je klíčovou složkou DNA a proteinů, a také fosfor.
Vědci poprvé přímo detekovali molekulární kyslík uvolňujícího se přímo z nitra komety a zjistili, že jádro nemá vlastní magnetické pole.
Velkou diskuzi vyvolalo složení vody. Poměr deuteria k vodíku ve vodní páře komety 67P je třikrát vyšší než u pozemské vody. Média často uváděla, že mise Rosetta definitivně vyloučila komety jako zdroj vody na Zemi.
Novější studie z let 2020 až 2024 však ukazují, že komety Jupiterovy rodiny k dodávce vody přispět mohly, protože dřívější měření nezohledňovala všechny izotopové variace a dynamiku uvolňování plynů.
Celá mise byla definitivně ukončena 30. září 2016 řízeným dopadem sondy Rosetta na povrch této fascinující komety.