V Česku se množí invazivní druhy sekáčů z jihu. Ochranáři prosí, pomozte nám je mapovat

Mýtus, který děsí generace

Říká se, že tito tvorové s extrémně dlouhýma nohama jsou doslova naplněni jedem a člověka nekousnou jen z důvodu, že mají příliš malá ústa. Jde však o mýtus.

Sekáči nemají žádné jedové žlázy a pro člověka nepředstavují vůbec žádné nebezpečí. Nemohou nás kousnout a fámy o jejich smrtícím jedu vznikly pouhou záměnou s pavouky třesavkami, které sice jed mají, ale pro lidi jsou rovněž neškodné.

Nejsou to pavouci, sítě netkají

Ačkoliv mají osm nohou, sekáči nejsou pavouci. Představují zcela samostatný řád pavoukovců. Na rozdíl od pavouků mají hlavohruď a zadeček srostlé v jeden kompaktní celek bez zřetelné stopky.

Nemají snovací žlázy, takže netkají žádné pavučiny. Svou kořist loví aktivně tak, že ji bleskově uchvátí svýma dlouhýma nohama.

Pokud se ocitnou v nebezpečí, používají fascinující obranný mechanismus zvaný autotomie. Dokážou odtrhnout vlastní nohu, která se pak na zemi škubavě pohybuje – doslova „seká“ – a odláká pozornost predátora. Tato noha jim však už nikdy nedoroste. Jako další zbraň využívají pachové žlázy na bocích těla, které vylučují zapáchající sekret.

Invaze z teplých krajin mění českou přírodu

V České republice je v současnosti doložen výskyt 41 druhů sekáčů. Vedle našich tradičních obyvatel, jako je sekáč domácí, sekáč rohatý či sekáč skalní, se však u nás začínají zabydlovat noví, nepůvodní návštěvníci. A právě ti jsou teď v hledáčku ochranářů přírody.

Jedním z nich je sekáč Canestriniho, který k nám dorazil ze Středomoří a severní Afriky. Na našem území se vyskytuje už přibližně 20 let. Zpočátku obýval hlavně teplá města a zdi domů, dnes však stále častěji proniká do volné přírody, na okraje lesů a skály, kde začíná konkurovat našim původním druhům.

Záhadný host z Ameriky a větvičkový běžec

Daleko větší záhadou je bezesporu sekáč provizorně označovaný jako Leiobunum sp. A. Tento dosud nepopsaný druh pochází ze Střední Ameriky a do Evropy byl zavlečen s dopravou kolem roku 2004.

V České republice byl poprvé objeven teprve v roce 2021. Zatím je u nás vzácný a objevuje se zejména v areálech stavebních firem na dovezeném materiálu, například v lokalitách Vlkoš, Nasavrky nebo na Vysočině. V západní Evropě však tvoří obrovské agregace stovek jedinců na zdech a vykazuje silný invazní potenciál.

Nejnovějším přírůstkem je pak sekáč větvičkový, původem ze severní Afriky, jehož první pozorování v Praze a Vyškově vědci zaznamenali teprve v roce 2024. Tento druh se ve střední Evropě zatím zdržuje výhradně ve městech.

Jak můžete vědcům pomoci i vy?

Sledování těchto nových druhů je pro ochranu naší přírody zásadní. Zástupci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) začátkem srpna zveřejnili zprávu, v níž občany vybízejí ke spolupráci. Jak můžete pomoci?

Představte si situaci: Na fasádě svého domu v Praze objevíte sekáče s neobvykle dlouhýma nohama, které v klidu drží rovnoběžně u sebe do stran. To je typický znak sekáče větvičkového.

Stačí vzít mobilní telefon, pořídit ostrou fotografii zblízka a snímek nahrát do mobilní aplikace Biolog (provozované AOPK ČR) nebo iNaturalist. Snímek můžete také zaslat e-mailem přímo koordinátorovi mapování na adresu [email protected]. Odborníci váš nález ověří a vy se tak aktivně zapojíte do vědeckého výzkumu.

Sekáčů se nemusíme bát, člověku nijak neublíží. Jen je dobré mít pod kontrolou druhy, které se v naší krajině původně nevyskytovaly. S teplejším podnebím se totiž teplomilní tvorové stěhují stále dále na sever. A je nutné o nich vědět.