Zapomenutý triumf z roku 1966: První fotku Země z Měsíce nepořídili lidé, ale létající temná komora

Tajný plán, který inženýry vyděsil k smrti

Píše se 10. srpen 1966 a z kosmodromu Cape Canaveral startuje nosná raketa Atlas SLV-3 Agena-D. Na její palubě se nachází Lunar Orbiter 1, americká nepilotovaná měsíční sonda vyrobená společností Boeing pro NASA.

Její primární cíl je jasný a ryze praktický: podrobně fotografovat povrch Měsíce a najít bezpečná místa pro budoucí přistání misí Apollo a Surveyor. Během mise však přichází nečekaný zvrat.

Vedení NASA dostává odvážný nápad otočit sondu a vyfotografovat Zemi. Tento krok ovšem v původním letovém plánu vůbec nefiguruje a vyvolává ostrou debatu. Inženýři z firmy Boeing protestují.

Otočení sondy představuje obrovské riziko ztráty orientace a selhání celého stroje. Pamětník a kurátor archivních dat NASA Dave Williams později vzpomínal:

„Byl to obrovský kalkulovaný risk. Pokud byste sondu otočili, hrozilo, že se už neotočí zpátky. Nikdo nechtěl riskovat funkční sondu, pokud to nebylo nutné. Nakonec ale vedení NASA rozhodlo, že ten snímek prostě chce, a slíbilo, že pokud se manévr nepovede, nikomu to nebude dávat za vinu.“

Jak fungovala létající temná komora ve vesmíru

Abychom pochopili složitost celého procesu, musíme se podívat na technologii, kterou Lunar Orbiter 1 nesl. Sonda nepoužívala žádný digitální snímač, ale speciální kamerový systém Eastman Kodak, původně vyvinutý pro vojenský špionážní satelit Samos E-1.

Celý proces pořízení a přenosu snímku byl neuvěřitelným technologickým divadlem. Sonda nejprve obíhala Měsíc rychlostí přes 1,5 km/s a na pokyn ze Země provedla riskantní manévr, při kterém se otočila o 90 stupňů mimo svůj standardní směr.

Širokoúhlý 80mm objektiv Eastman Kodak následně exponoval snímek na klasický 70mm film. Tento film se pak přesunul do palubní „temné komory“.

Vyvolaný negativ byl skenován světelným paprskem katodové trubice po úzkých proužcích a fotoelektrický snímač převáděl intenzitu světla na analogový rádiový signál vysílaný k Zemi. Na Zemi byl pak signál zachycen, zaznamenán na magnetické pásky a opticky promítnut na fotografický papír, čímž vznikla výsledná mozaika.

Pravda o slavném snímku: Mýtus, který stále žije

Historický okamžik nastal 23. srpna 1966 v 16:35 GMT během 16. oběhu sondy kolem Měsíce. Na výsledném černobílém snímku se poprvé v historii lidstva objevila srpkovitá Země vznášející se nad členitým měsíčním horizontem ze vzdálenosti přibližně 380 000 kilometrů.

Na záběru bylo možné rozpoznat oblast od Istanbulu až po Kapské Město, zatímco východní oblasti halila noc. Přesto dodnes na internetu a mezi veřejností přežívá masivní mýtus.

Mnoho lidí se domnívá, že prvním snímkem Země z Měsíce je slavná barevná fotografie „Earthrise“.

Tu však pořídil astronaut William Anders z lodi Apollo 8 až 24. prosince 1968, tedy o více než dva roky později.

Znovuzrození z páskového archivu a řízený konec

Původní snímek z roku 1966 byl sice přelomový, ale veřejnost ho dlouho znala jen v nízké kvalitě s výrazným pruhováním způsobeným skenováním. To se změnilo až v roce 2008 díky projektu LOIRP (Lunar Orbiter Image Recovery Project) v NASA Ames Research Center.

Odborníci získali původní analogové magnetické pásky a s pomocí zrestaurovaných dobových páskových mechanik Ampex FR-900 zrekonstruovali snímek v plném, extrémně vysokém rozlišení. Samotná sonda Lunar Orbiter 1 splnila své úkoly dokonale, ale její osud byl zpečetěn již na podzim téhož roku.

Dne 29. října 1966, během svého 577. oběhu, byla sonda navedena k řízenému dopadu na odvrácenou stranu Měsíce. NASA tímto krokem záměrně ukončila její životnost, aby se předešlo rádiovému rušení budoucích vesmírných misí. První posel lidstva u Měsíce tak sice zanikl, ale jeho historický odkaz v podobě prvního pohledu na naši planetu zůstává nesmrtelný.