Co je teplotní zátěž a za jakých podmínek může ohrozit i zdravého člověka

Jak teplotní zátěž vzniká?

Můžete se procházet po Sahaře a ani vám nepřijde, že teploměry ukazují 33 stupňů. Pak se vrátíte do pražských ulic a při té samé teplotě málem zkolabujete. Není to náhoda. Teplotní zátěž totiž nezávisí jen na samotné teplotě vzduchu.

„Teplotní zátěž nastává tehdy, když tělo získává více tepla, než dokáže odvést. Je ovlivněna nejen teplotou vzduchu, ale také vlhkostí, prouděním vzduchu, slunečním zářením, fyzickou aktivitou a oblečením,“
vysvětluje Světová zdravotnická organizace (WHO).

Jinými slovy – dvě různá prostředí se stejnou teplotou mohou být pro lidské tělo úplně odlišné. Zatímco suchých 33 °C s mírným větrem může většina zdravých lidí zvládnout bez větších potíží, při stejné nebo i nižší teplotě a vysoké vlhkosti už se organismus ochlazuje mnohem hůř. Právě tehdy může vzniknout nebezpečná teplotní zátěž.

Proč není rozhodující jen teplota

Lidské tělo si udržuje stálou teplotu kolem 37 °C. Pokud se začne přehřívat, snaží se přebytečné teplo odvést především pocením. Odpařování potu z pokožky funguje jako přirozená klimatizace.

Tento mechanismus ale nefunguje vždy stejně dobře. Pokud je vzduch velmi vlhký, pot se odpařuje pomalu a tělo se nedokáže dostatečně ochladit. Situaci může zhoršit i přímé slunce, bezvětří, rozpálené městské ulice nebo fyzická námaha.

Proto meteorologové při hodnocení teplotní zátěže sledují více údajů než jen maximální denní teplotu.

Ohroženi nejsou jen senioři

Největší riziko představuje horko pro seniory, malé děti, těhotné ženy nebo lidi s onemocněním srdce, plic či ledvin. To ale neznamená, že zdravý člověk je vůči vysokým teplotám imunní.

Podle WHO může mít zdravotní potíže i zcela zdravý člověk, pokud je dlouho vystaven vysokým teplotám nebo vykonává fyzicky náročnou činnost. Typickými příklady jsou práce na stavbě, sportování, turistika nebo několikahodinový pobyt na přímém slunci.

Jak poznáte, že je tělo přehřáté

První příznaky bývají nenápadné. Člověk může pociťovat silnou žízeň, únavu, bolest hlavy nebo závratě. Přidat se mohou svalové křeče, nevolnost nebo zrychlený tep.

Pokud tělo nedokáže přebytečné teplo odvádět dál, může dojít k vyčerpání z horka. Bez rychlého ochlazení se stav může změnit v úpal, při kterém tělesná teplota vystoupá na nebezpečně vysoké hodnoty.

Existuje hranice, kdy se tělo přestává ochlazovat

Vědci používají k hodnocení extrémního horka mimo jiné takzvanou teplotu mokrého teploměru (wet-bulb temperature), která kombinuje teplotu vzduchu a vlhkost.

V minulosti se předpokládalo, že kritickou hranicí pro přežití člověka je hodnota 35 °C. Novější výzkumy ale ukazují, že problémy mohou nastat už při výrazně nižších hodnotách, zejména pokud je člověk fyzicky aktivní nebo je vysokým teplotám vystaven delší dobu.

To je také důvod, proč odborníci doporučují nepodceňovat varování meteorologů ani ve dnech, kdy teploměr neukazuje rekordní hodnoty.

Jak teplotní zátěž snížit

Nejúčinnější ochranou je omezit pobyt na přímém slunci během nejteplejší části dne, pravidelně doplňovat tekutiny, nosit lehké světlé oblečení a dopřát tělu možnost ochladit se. Při sportu nebo fyzické práci je vhodné dělat častější přestávky a sledovat první příznaky přehřátí.

Teplotní zátěž není jen číslo v předpovědi počasí. Je to informace o tom, jak náročné budou podmínky pro lidský organismus, a někdy může rozhodovat o zdraví i životě.