Pakt s ďáblem, výbušné koktejly a zatčená manželka. Molotov přežil čistky i samotného Stalina

Vjačeslav Michajlovič Molotov se narodil jako Vjačeslav Skrjabin. Jméno Molotov si zvolil jako revoluční pseudonym. Pocházelo z ruského slova molot, tedy kladivo.

Ve svých šestnácti letech se zapojil do revolučního hnutí proti carovi. Několikrát byl zatčen, dvakrát poslán do vyhnanství a jednou z něj utekl. Ještě před revolucí se dostal do blízkosti Stalina a pomáhal mu s vydáváním bolševických novin Pravda.

Byl pracovitý, disciplinovaný a vůbec přesně takový, jakého Stalin potřeboval.

Leon Trockij ho kdysi odbyl jako „ztělesněnou průměrnost“. Ovšem právě tato zdánlivá průměrnost mohla být Molotovovou největší politickou výhodou. Neměl Stalinovy velké ambice ani Trockého výřečnost. Měl ale trpělivost, disciplínu a ochotu vykonat, co bylo potřeba.

Stalinův oddaný muž

Po Leninově smrti se Molotov postavil na Stalinovu stranu. A tím si zajistil místo mezi lidmi, kteří v následujících desetiletích rozhodovali o osudu Sovětského svazu.

V roce 1930 se stal předsedou Rady lidových komisařů, tedy de fakto šéfem sovětské vlády. V této funkci zůstal více než deset let.

Podílel se na Stalinově industrializaci i násilné kolektivizaci zemědělství a podepisoval dokumenty spojené s represivním systémem, který posílal lidi do vězení a pracovních táborů. Nebyl tedy pouhou loutkou, která stála stranou dění. Byl jedním z mužů, kteří Stalinovu politiku pomáhali uskutečňovat.

Pak přišel rok 1939.

Stalin potřeboval člověka, který dokáže vyjednávat s Hitlerovým Německem. A Molotov byl praktickou volbou.

Dne 23. srpna 1939 podepsal s německým ministrem zahraničí Joachimem von Ribbentropem sovětsko-německý pakt o neútočení.

Na fotografiích z Moskvy stojí Molotov vedle Stalina a Ribbentropa. Je to jeden z obrazů, které dnes dokonale symbolizují cynickou politiku Sovětského svazu před začátkem druhé světové války.

A potom Němci pakt porušili

O dva roky později se všechno obrátilo.

Hitler napadl Sovětský svaz.

Stalin byl podle dobových svědectví útokem zpočátku hluboce otřesen. A právě Molotov se stal mužem, který v rozhlase oznámil sovětským občanům, že Německo zahájilo válku.

Muž, který ještě nedávno vyjednával s Hitlerem, se najednou stal jedním z hlavních hlasů sovětského boje proti nacistickému Německu.

Teď pro změnu vyjednával se Spojenci, setkával se s Franklinem D. Rooseveltem a účastnil se konferencí v Teheránu, na Jaltě a v Postupimi, kde se rozhodovalo o poválečném uspořádání Evropy.

Do Bílého domu přijel s vlastní klobásou

Když Molotov v roce 1942 cestoval do Spojených států jednat o americké pomoci Sovětskému svazu, byl ubytován přímo v Bílém domě u prezidenta Roosevelta.

Svému hostiteli ale viditelně příliš nedůvěřoval, co se týkalo pohostinnosti i bezpečnosti. Do kufříku si totiž s sebou zabalil vlastní klobásu, černý chléb a také pistoli. 

Molotov byl zkrátka připraven na všechno. Kdyby mu snad v Bílém domě nedali najíst nebo ho tu někdo napadl, určitě by přežil. 

Když zatkli jeho ženu, nemrkl okem

A přežil toho mnohem více. 

Jeho manželka Polina Žemčužinová byla sama významnou sovětskou funkcionářkou. Vedla například sovětský kosmetický průmysl a později působila ve vedení potravinářství a rybolovu. Americký list TIME ji kdysi popsal jako vzdělanou ženu, která měla ráda francouzskou literaturu a byla dobrou hostitelkou.

Člověk by řekl, že jako manželka jednoho z největších Stalinových patolízalů bude nedotknutelná. Avšak sovětský režim byl nad veškerou logiku. 

Koncem čtyřicátých let, během Stalinova tažení proti takzvaným „kosmopolitům“, byla Žemčužinová zatčena. Sovětskému diktátorovi najednou vadil její židovský původ. 

Molotov se jí nezastal.

Později své jednání vysvětloval jednoduše: šlo o „stranickou disciplínu“.

Z dostupných zdrojů není jasné, zda Žemčužinová pobývala ve vězení, v gulagu nebo jen ve vyhnanství. Jisté je, že byla očištěna až po Stalinově smrti – a ke svému manželovi se opět vrátila. 

Když měl Molotov opravdu na kahánku 

Molotov se opravdu snažil, aby si proti sobě Stalina nepohněval. Byl naprosto loajální a poslušnější než pes. Nakonec ale ani to nestačilo.

Počátkem 50. let diktátor pojal podezření, že se jeho věrný sluha stal „agentem amerického imperialismu“. 

„Podezření“ ve Stalinově případě znamenalo jistou popravu. 

Molotova zachránila náhoda. Stalin zemřel dříve, než proti němu stačil zakročit.

Muž, který se odmítl změnit

Po Stalinově smrti přišel Chruščov. A Molotov postupně ztrácel moc. V roce 1957 byl odsunut z nejvyššího vedení a uklizen do Mongolska jako velvyslanec.

O několik let později byl vyloučen z komunistické strany. Z člověka, jehož jméno nesla města, továrny a další místa po celém Sovětském svazu, se stal téměř zapomenutý stařec žijící na své dače u Moskvy.

A nakonec přišel jeho poslední životní paradox: V roce 1984 byl znovu přijat do komunistické strany.

O dva roky později zemřel. Bylo mu 96 let.

Jak to bylo s jeho koktejly

Samozřejmě nemůžeme vyprávět o Molotovovi, aniž bychom zmínili jeho známé koktejly. Tak jen ve zkratce: 

Když Sovětský svaz v listopadu 1939 napadl Finsko, Molotov se stal jedním z hlavních hlasů sovětské propagandy. Moskva tvrdila, že její letadla nad Helsinkami nerozhazují bomby, ale potraviny pro hladovějící Finy.

Finové to považovali za cynický výsměch. 

Sovětské bomby proto začali sarkasticky označovat jako „Molotovovy chlebové koše“. A jakmile proti sovětským tankům začali používat lahve naplněné hořlavou směsí, vymysleli další ironickou narážku: když Molotov posílá jídlo, Finové mu za to pošlou něco k pití. 

Odtud se rozšířil název Molotovův koktejl.

Samotná zápalná láhev ale nebyla finským vynálezem. Podobné improvizované zbraně se používaly už dříve. Finové však během zimní války dokázali tento způsob boje využít proti sovětským tankům ve velkém a právě jejich pojmenování se nakonec uchytilo po celém světě.

Molotov tak získal nesmrtelnost způsobem vskutku bizarním. Jeho jméno dnes známe nejen díky podpisu paktu s nacistickým Německem, ale také díky lidové zbrani, kterou se prostí Finové bránili proti velmoci vedené jedním z nejkrutějších diktátorů všech dob.