Místo do chudobince zamířil do jeskyně. V drsné švédské divočině žil s manželkou 30 let

Dům vytesaný z kamene a vzdoru

Vlhko stékající po skalních stěnách, stísněný prostor pod převislou skálou a teplo ze starých železných kamen. Švédský pár Lars a Inga Erikssonovi si v takových podmínkách zařídili domov na téměř tři desítky let. Zatímco většina lidí bez střechy nad hlavou v 19. století skončila v chudobinci, Lasse – jak byl Lars obecně znám – si razil vlastní cestu. Doslova. Každý kámen do svahu Kinnekulle vynesl sám, jeden po druhém, a postavil si příbytek, který dodnes fascinuje návštěvníky švédské divočiny.

Narodil se 17. listopadu 1828 ve Skälvumu a už v mládí mu připadalo, že každodenní práce na farmě není nic pro něj. Touha po svobodě a vášeň pro lov byly silnější než jakákoli povinnost. Pracoval jen občas a často zmizel na dlouhé měsíce, aby putoval severními lesy Švédska, kde se naučil přežívat v drsných podmínkách. Tyto dovednosti později uplatnil během krutých zim v jeskyni.

Když zbyla jen skála

Osudový zlom přišel v 80. letech 19. století. Manželé Erikssonovi se ocitli na ulici. Majitel chalupy, kterou si pronajímali, jim ukončil smlouvu a nastěhoval se tam sám.

Lasse byl už tehdy známý svou tvrdohlavostí a nezávislostí, takže nový pronájem hledal jen těžko. Navíc mu chyběly peníze. Poslední sklizeň byla katastrofální.

Manželům zbývala jediná možnost: chudobinec. Lasse však o tom nechtěl ani slyšet. Každé ráno bral pušku a mizel do okolních luk. Inga byla zvyklá nechat manžela jednat po svém, ale když s sebou vzal jednoho dne i její nejcennější majetek – tkalcovský stav – nemohla už mlčet. Tajně ho sledovala a objevila něco neuvěřitelného.

Pod mohutným skalním převisem Lasse budoval nový domov. Skála tvořila střechu i stěny, on sám přidával okna a komín. Podle vyprávění vynesl každý kámen do kopce vlastníma rukama a postupně vytvořil obydlí pro sebe i svou ženu.

Místní úřady o páru věděly od samého začátku. Místní šerif se je třikrát pokusil z farnosti vyhnat, nikdy však neuspěl. Zastrašit je nedokázala ani mocná hrabata z Kinnekulle. Manželé zůstali v jeskyni a žili tam až do konce svých životů.

Lovec, který se nikoho nebál

Lasseho hnala dopředu touha po dobrodružství a vášeň pro lov. Když vyrazil za kořistí, málokterý zajíc nebo liška unikly. Už za svého života získal pověst legendárního lovce, který dokázal vysledovat zvěř s pozoruhodnou přesností. Pušky si vyráběl sám a odmítal používat běžnou brokovnici. Střelivo kul na koleni z hřebíků a kovového šrotu.

Z lovu se ale brzy stalo pytláctví. Místní farmáři mu tajně zadávali objednávky a před svítáním se maso tiše objevilo na jejich prahu. Nebyla to však jen zvěř, která se občas ocitla v hledáčku jeho pušky. Když se k jeskyni přiblížili nechtění návštěvníci, Lasse rychle sáhl po zbrani a pohled na její hlaveň často stačil k tomu, aby se vetřelci stáhli.

Svéráz byl i v osobním životě. Tkalcovský stav své ženy rozbral a dřevo použil na rám dveří, aniž by požádal o svolení. Pomoc přišla ze strany, odkud to Inga vůbec nečekala. Hraběnka Hamiltonová z nedalekého panství Blomberg jí darovala šlapací šicí stroj. Na něm pak Inga v jeskyni šila zástěry a pracovní oděvy, které mohla prodat ve městě.

Legenda v Kinnekulle stále žije

Po téměř třiceti letech života v jeskyni Inga vážně onemocněla. Kvůli zhoršujícímu se stavu byla krátce před smrtí převezena do místního chudobince, kde 2. června 1908 zemřela. Lasse zůstal v jeskyni ještě další dva roky a pokračoval v divokém životním stylu sám navzdory pokročilému věku. Jeho síly ale postupně slábly.

Nakonec byl – údajně proti své vůli – stejně jako předím jeho manželka dopraven do chudobince. Zde zemřel 4. dubna 1910. Ačkoli oba manželé už dávno nežijí, jejich neobvyklý domov stále stojí v lesích Kinnekulle jako trvalá připomínka jejich pozoruhodných životů.

Lasse je dnes nazýván „posledním jeskynním mužem Švédska“. Na svérázný život v drsném prostředí severské přírody si hned tak někdo netroufne. Ledaže by v sobě našel tak silnou touhu po svobodě, že by byla lákavější než všechny vymoženosti moderní doby.

.