Odhalila princip oteplování planety. Slávu musela Eunice Foote přenechat mužům

Nebylo zvykem, aby žena řečnila

Srpnové horko roku 1856 v Albany. Sál plný mužů v tmavých oblecích, vůně dřeva a papíru. Desáté výroční zasedání Americké asociace pro rozvoj vědy. Mezi řečníky chybí jediný – ten nejdůležitější.

Eunice Newton Foote, sedmatřicetiletá badatelka, která právě odhalila něco nesmírně důležitého, tam sice je, ale její slova přečte někdo jiný. Joseph Henry, první tajemník Smithsonova institutu, předstoupí před shromáždění a představí práci s názvem „Circumstances affecting the Heat of the Sun’s Rays“ (Podmínky ovlivňující teplo slunečních paprsků).

Nebylo to tak, že by ženy měly přímo zakázáno mluvit. Jen to jaksi nebylo zvykem. Za jejím zastoupením stála spíš dobová konvence než zákaz.

V září 1856 vyšla její práce v The American Journal of Science and Arts. První publikovaná fyzikální práce americké vědkyně v odborném časopise. Historický milník, který svět téměř přehlédl. A co vlastně Eunice ve své práci prezentovala?

Co se stane, když zavřete slunce do skla

Představte si dva identické skleněné válce. V každém je teploměr a vzduchová pumpa. Nic složitého, nic drahého. Jen preciznost a zvědavost.

Eunice vytvořila v jednom válci vakuum, do druhého stlačila vzduch. Pak začala zkoušet různé plyny – vodík, kyslík, běžný vzduch. A nakonec oxid uhličitý, tehdy nazývaný „plynná kyselina uhličitá“. Někdy bylo prostředí suché, jindy vlhké. Postup byl vždy stejný: vystavit válce slunci a sledovat, jak rychle roste teplota na stupnici.

Výsledek ji musel ohromit. Válec s oxidem uhličitým se rozžhavil na 125 stupňů Fahrenheita – téměř 52 stupňů Celsia. Nejvíc ze všech. A když oba válce přesunula do stínu, ten s CO2 chladl nesrovnatelně pomaleji než ostatní.

Z tohoto prostého pozorování vyvodila závěr, který rezonuje dodnes: atmosféra bohatá na tento plyn by dramaticky zvýšila teplotu celé planety.

Co opravdu objevila – a co ne

Dnes se kolem jejího jména rojí nepřesnosti. Ne, Eunice Newton Foote nevarovala před globálním oteplováním způsobeným spalováním uhlí. Nepsala o vlivu lidské činnosti na životní prostředí ani o fosilních palivech. Ve svém textu zmínila pouze jedinou spekulaci: pokud atmosféra v dávných geologických epochách obsahovala víc CO2, musela být Země teplejší.

Neobjevila ani kompletní fyzikální podstatu skleníkového efektu. Koncept atmosféry jako izolátoru popsal už francouzský fyzik Joseph Fourier ve 20. letech 19. století. Eunice jako první experimentálně dokázala, že oxid uhličitý pohlcuje teplo ze slunečního záření. Její pokus ale měřil přímé zahřívání plynů sluncem.

Nedokázala izolovat pohlcování dlouhovlnného infračerveného záření, které vyzařuje povrch Země zpět do vesmíru. To je ten skutečný mechanismus skleníkového efektu. Ten přesně změřil až britský vědec John Tyndall v roce 1859.

Přesto – její intuice byla správná. A předběhla dobu o celé dekády.

Žena, která bojovala na dvou frontách

Fyzikální pokusy byly jen část jejího života. Eunice Newton Foote stála u zrodu něčeho mnohem většího – amerického feminismu.

Rok 1848. Seneca Falls. Historicky první shromáždění za práva žen. Eunice tam nebyla jen jako pozorovatelka – byla spolupořadatelkou. Působila v redakčním výboru sborníku. A hrdě připojila svůj podpis pod Deklaraci práv a citů.

Vynalézala. Pod vlastním jménem získala v roce 1860 patent na speciální výplně do podrážek bot, které měly snížit jejich vrzání. O čtyři roky později patent na papírenský stroj pro výrobu pevnějšího papíru.

Ale když přišlo na kamna s regulací teploty, narazila do zdi. Patent musel být registrován na jméno jejího manžela Elishy Footeho. Vdané ženy tehdy neměly plnou právní způsobilost – nemohly své patenty samostatně obhajovat u soudu.

Sto padesát let ticha

Třicátého září 1888 zemřela v Lenoxu v Massachusetts. Bylo jí 69 let. Odpočívá na hřbitově Green-Wood v Brooklynu.

A pak přišlo ticho. Učebnice o ní nemluvily. Jméno zmizelo.

Až teď se vrací.

„Eunice Footeová byla skutečnou průkopnicí, která jako první experimentálně propojila koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře s teplotou planety,“ říká Dr. Joseph Ortiz, profesor geologie na Kent State University, který se podílel na analýze a rekonstrukci jejích experimentů.

Dva skleněné válce. Teploměr. Slunce. A odvaha vidět dál, než viděli ostatní.