Alfred Russel Wallace: Geniální přírodovědec, jehož jméno navždy zastínil Darwin

Horečnatý sen na vzdáleném ostrově

Rok 1858. Odlehlý indonéský ostrov Ternate. V prosté bambusové chýši se probouzí pětatřicetiletý britský badatel, jehož tělem právě otřásá další záchvat těžké malárie. Alfred Russel Wallace má k snídani jen trochu rýže a teplý čaj. Jeho mysl je ale neobyčejně jasná.

Jakmile dopolední horečka povolí, vyráží s entomologickou síťkou a lahvičkami s éterem přímo do neprostupné džungle. Během několika hodin v dusivém horku nasbírá desítky kusů vzácného hmyzu – tesaříky, pestrobarevné motýly. Odpoledne se vrací do chýše, kde úlovky pečlivě preparuje, popisuje a balí do krabic pro svého agenta v Londýně.

Prodej těchto vzorků muzeím a sběratelům představuje jeho jediný, velmi nejistý zdroj obživy. Když se nad pralesem snese tma, Wallace zapálí svíčku. Navzdory vyčerpání začne psát. Právě v těchto horečnatých stavech promítá na papír převratné myšlenky, které navždy změní lidské chápání světa.

Sepisuje esej o přírodním výběru. Rozhodne se ji poslat muži, jehož jméno brzy zastíní to jeho – Charlesi Darwinovi.

Popel uprostřed Atlantiku

Cesta k vědeckému uznání byla dlážděna neuvěřitelnou smůlou a osobními tragédiemi. Během první velké expedice v Amazonii v letech 1848 až 1852 strávil Wallace čtyři roky sběrem unikátních živočichů a rostlin. Při zpáteční cestě do Evropy však na lodi Helen vypukl ničivý požár.

Mohl jen bezmocně přihlížet, jak plameny pohlcují jeho několikaletou práci. Neocenitelné sbírky. Sám se zachránil v malém člunu na širém oceánu.

Tato katastrofa ho nezlomila. Již v roce 1854 se vydal na novou, osmiletou expedici do Malajského souostroví. Zde vykonal vědecký zázrak – nasbíral více než 125 000 vzorků, převážně hmyzu, a položil základy moderní evoluční biogeografie.

Dva muži, stejná doba, stejná myšlenka

Kolem doručení slavného dopisu z Ternate se dodnes točí řada otázek. Internetová média někdy šíří mýtus, že Darwin obdržel dopis mnohem dříve, než veřejně přiznal, záměrně ho zatajil a narychlo přepsal své vlastní poznámky, aby mladšího kolegu v objevu evoluce předběhl.

Historická fakta však mluví zcela jasně. Oba vědci rozvíjeli stejnou myšlenku současně.

Podrobné zkoumání lodních řádů a poštovních doručení z 19. století, které v roce 2011 provedl uznávaný historik vědy Dr. John van Wyhe z National University of Singapore, přineslo nezvratné důkazy. Dopis dorazil přesně 18. června 1858 – datum, které Darwin vždy otevřeně uváděl.

Darwin navíc na své teorii prokazatelně pracoval již od roku 1838. Měl ji detailně sepsanou v rukopisech z let 1842 a 1844, které četli jeho blízcí kolegové Lyell a Hooker dávno předtím, než Wallace vůbec opustil Evropu.

Mýtus o chudobě a zapomnění

Dalším častým omylem je tvrzení, že Wallace zemřel v naprosté chudobě a zapomnění. Skutečnost je však zcela opačná.

Na konci svého dlouhého života, který se uzavřel 7. listopadu 1913 ve věku 90 let v anglickém Broadstone, byl Wallace jedním z nejslavnějších a nejuznávanějších vědců na celé planetě. Za své mimořádné přínosy vědě obdržel prestižní Královskou medaili, Copleyho medaili, Darwinovu-Wallaceovu medaili, a dokonce i britský Řád za zásluhy.

A byl to právě Charles Darwin, kdo osobně vyvinul obrovské úsilí a pomohl Wallaceovi zajistit pravidelnou státní penzi. Díky této finanční podpoře mohl Wallace v klidu a bez existenčních starostí pokračovat ve své badatelské činnosti až do pozdního věku.

Přirozený výběr v praxi?

Nedá se však popřít, že v obecném povědomí veřejnosti zůstává Wallace ve stínu svého slavnějšího kolegy. O Darwinovi se ve škole učí i nejmenší děti, zatímco jméno jeho mladšího kolegy zaznívá spíš jen mezi odborníky a na univerzitách.

Wallaceův životní příběh proto dnes vyznívá tak trochu cimrmanovsky. Pozapomenutý přírodovědec nejenže evoluci navrhl ve stejnou dobu jako Darwin, ale k její finální verzi navíc přispěl svými osobními poznatky. Největší sláva však nakonec připadla muži, který vše sepsal do přelomové knihy.

Přesto to není příběh o ukradené slávě ani o trpkém dožití v ústraní. Wallace je mezi odbornou veřejností dodnes uznáván jako jeden z nejvýznamnějších vědců své doby. A pro tu laickou může sloužit jako příklad muže s nezlomnou vůlí, který pro vědu obětoval téměř vše. A přežil.