Ani maso, ani kořínky. Za velký mozek lidé vděčí zcela jiné složce stravy

Maso, vaření a cesta k velkému mozku

Jedna z hlavních teorií lidské evoluce dlouho spojovala růst mozku s větší konzumací masa. Živočišná potrava je totiž velmi bohatá na energii a poskytuje také důležité živiny.

Významnou roli v této teorii hrálo i vaření. Tepelná úprava umožňuje získat z potravy více využitelné energie a zároveň ji činí snadněji stravitelnou. Představa tedy byla poměrně jednoduchá: naši předkové začali jíst více energeticky vydatného masa, naučili se potravu tepelně upravovat, a tím získali dostatek energie pro vývoj stále většího mozku.

Pravěcí lidé ale měli ještě jeden důležitý zdroj energie, o kterém se v této souvislosti dosud mluvilo podstatně méně.

Ovoce a med mohly dodávat až 35 procent energie

Jennie Brand-Miller, emeritní profesorka lidské výživy na University of Sydney a hlavní autorka studie zveřejněné v srpnu 2026 v časopise Science, upozorňuje na opomíjenou část pravěkého jídelníčku, kterou tvořily cukry.

Podle jejich výzkumu poskytovaly sladké ovoce a med po většinu lidské evoluce přibližně 20 až 35 procent veškeré přijaté energie.

Dalších zhruba 25 procent energie pocházelo ze škrobovitých potravin bohatých na sacharidy. Naopak méně než 20 procent energie v jídelníčku našich předků bylo čerpáno z bílkovin.

Obraz pravěkého člověka, který získává většinu energie především z masa, tak dostává pořádnou trhlinu.

Mozek potřebuje cukr

A mohl to být právě cukr, co přispělo k výraznějšímu růstu mozku. Důvod je jednoduchý. Lidský mozek je mimořádně energeticky náročný orgán a jeho neurony potřebují glukózu.

„Maso je energeticky vydatné způsobem, jakým ovoce a rostlinné potraviny nejsou, a tuto energii a kalorie jsme potřebovali,“ vysvětluje Brand-Miller. „Nemůžete ale získat všechno z jediné skupiny potravin. V mozku máme miliardy neuronů a ty fungují na glukózu – jejich palivem je cukr.“

V lidské evoluci tak svou roli sehrály obě složky stravy. Maso mohlo dodat koncentrovanou energii, zatímco ovoce, med a škrobovité rostliny poskytovaly sacharidy, z nichž tělo získávalo glukózu.

Je libo mamuta na medu?

Představa „mamutožroutů“ je možná líbivá, ale skutečný jídelníček našich předků byl mnohem pestřejší. Záležel na tom, kde žili, jaké rostliny v okolí rostly a jaké živočichy dokázali ulovit.

Sladké ovoce a med přitom mohly být mimořádně cenným zdrojem rychle dostupné energie. Později získávaly na významu také škrobovité části rostlin, například hlízy.

Velký lidský mozek potřeboval obrovské množství energie a naši předkové museli najít způsob, jak ji pravidelně získávat. Maso v jejich vývoji sehrálo důležitou roli, ale vedle něj existovaly i další zdroje živin. A podle nové analýzy byly cukry a sacharidy mnohem významnější, než se dosud připouštělo.

Takže až si příště představíte naše předky jako lovce, kteří si nad ohněm opékají mamuta, přidejte si k tomu i obrázek, jak ho potírají medem a chroupou k němu sladké ovoce. Bez těchto „příloh“ by dnes náš mozek možná vypadal zcela jinak.