Letadlo se rozpadlo ve vzduchu, přesto letělo dál. Před 41 lety se odehrála nejhorší letecká katastrofa Japonska

Bylo 12. srpna 1985 a na palubě letu Japan Airlines 123 cestovalo 524 lidí. Boeing 747 mířil z tokijského letiště Haneda do Ósaky a právě stoupal do cestovní výšky, když se krátce po 18. hodině ozvala obrovská rána.

V zadní části letadla selhala tlaková přepážka, která oddělovala přetlakovanou kabinu od zadní části trupu. Následoval prudký pokles tlaku. Mohutný nápor vzduchu poškodil ocasní část letadla a velká část svislé ocasní plochy se odthrhla. Všechny čtyři hydraulické okruhy, které letadlo potřebovalo k ovládání řídicích ploch, byly poškoženy.

Letadlo se přesto nezřítilo.

Piloti už neměli jak řídit

Poškození bylo tak rozsáhlé, že běžné ovládání letadla přestalo fungovat. Piloti se pokoušeli stroj udržet ve vzduchu pomocí motorů a měnit jeho směr jejich výkonem. Boeing se přitom prudce nakláněl, klesal a znovu stoupal.

Posádka se nad téměř neovladatelným letadlem snažila získat kontrolu a najít místo, kde by mohla přistát.

Po třiceti minutách manévrů Boeing narazil do horského hřebene v prefektuře Gunma.

Na palubě bylo 509 cestujících a 15 členů posádky. Z 524 lidí přežili pouze čtyři.

Šlo o nejhorší leteckou nehodu v historii Japonska a dodnes jde o nejsmrtelnější nehodu jediného letadla.

Vzpomínky letušky, která přežila

Jednou z přeživších byla šestadvacetiletá letuška Yumi Ochiai. V době letu nebyla ve službě a seděla na sedadle 56C. Dva dny po nehodě popsala novinářům poslední minuty letu:

„V 18:25 se ozvala obrovská rána a bolely mě uši. Ve stejnou chvíli se vnitřek kabiny celý zabarvil do bíla a otevřel se větrací otvor pod sedadly palubního personálu.“

Po explozi se spustily kyslíkové masky. Ochiai pomáhala rozdávat cestujícím záchranné vesty a kontrolovala, zda mají zapnuté bezpečnostní pásy. Když se letadlo začalo prudce naklánět a klesat, snažila se připravit na nejhorší. Při nárazu se nad ní sesunula sedadla. Zůstala mezi nimi zaklíněná a nakonec ztratila vědomí.

Probrala se až mezi troskami. Ve tmě kolem sebe slyšela hlasy dalších lidí, během noci ale postupně utichly. 

Pomoc totiž nepřišla včas. Kvůli obtížnému terénu a špatné viditelnosti se záchranáři na místo dostali až následující ráno – přibližně 12 hodin po pádu letadla.

Katastrofa začala špatnou opravou

Vyšetřování později ukázalo, že příčina katastrofy vznikla už sedm let předtím.

V roce 1978 letadlo při přistání v Ósace narazilo ocasní částí do ranveje. Poškozená zadní tlaková přepážka byla následně opravena. Jenže oprava nebyla provedena přesně podle předepsaného postupu. Konstrukce pak během dalších let opakovaně snášela změny tlaku při každém letu a v materiálu se postupně vytvářelo únavové poškození.

Nikdo přitom nemusel při běžné kontrole vidět, že se uvnitř konstrukce skrývá problém.

Až 12. srpna 1985 přepážka nevydržela.

Trosky letadla převezli do Tokia

Části havarovaného letadla se dodnes nacházejí v expozici Safety Promotion Center společnosti Japan Airlines v Tokiu. Je mezi nimi i samotná zadní tlaková přepážka, jejíž selhání bylo hlavní příčinou katastrofy. Vystaveny jsou také části zadního trupu, hlasový záznamník z kokpitu i osobní věci cestujících.

Dnes je JAL 123 připomínán nejen jako jedna z nejtragičtějších leteckých nehod, ale také jako varování, že jediná chyba při opravě může zůstat skrytá celé roky – až do chvíle, kdy ji odhalí let ve výšce několika kilometrů.