Muzea mají nové pomocníky. Superčervi vyčistí kostry lépe než kartáč

Jak se dnes připravují kostry

Vědci z australského Západoaustralského muzea hledali způsob, jak šetrněji připravovat drobné kostry pro vědecké sbírky. Dosud se totiž používají hlavně dvě metody.

První spoléhá na kolonie kožojedů (dermestid beetles), kteří z kostí odstraní zbytky měkkých tkání. Je to osvědčený postup, má ale i nevýhody. Kolonie brouků je třeba neustále hlídat. Pokud by se rozeběhli po celém muzeu, mohli by poškodit další přírodovědné sbírky, kožešiny nebo vycpaná zvířata.

Druhou možností je chemické nebo enzymatické čištění. To je sice účinné, ale může poškodit velmi jemné kosti drobných ptáků či savců, a navíc vytváří chemický odpad.

Šetrní uklízeči

Nyní ale přicházejí na scénu superčervi – larvy potemníka brazilského (Zophobas morio). Vědce napadlo otestovat jejich schopnosti poté, co si uvědomili, jak mimořádně účinně si poradí s organickou hmotou. Nabízela se otázka: zvládnou očistit kostru rychleji a šetrněji než dosud používané metody?

Superčervi nezklamali. Ve vědeckých pokusech dokázali odstranit měkké tkáně překvapivě rychle a přitom zanechali i velmi křehké kostry téměř neporušené. Výzkumníky překvapilo, jak jemně si poradili i s drobnými lebkami ptáků a jinými citlivými částmi kostry.

Nejsou to žádní nováčci

Není to poprvé, co superčervi vědce překvapili.

Před několika lety se dostali do novinových titulků díky tomu, že dokážou trávit polystyren. Mikroorganismy v jejich trávicím traktu umějí rozkládat tento odolný plast, což z nich udělalo nadějné pomocníky při hledání nových způsobů recyklace plastového odpadu.

Teď se ukazuje, že stejní tvorové by mohli najít uplatnění i v úplně jiném oboru. Místo likvidace plastů by pomáhali muzeím připravovat kosterní exponáty rychleji, šetrněji a s menším množstvím chemikálií.

Následující krátké video ukazuje, jak si červi pochutnávají na polystyrenu:

Kurátoři novou metodu vítají s nadšením

O novou metodu už projevují zájem i další muzejní odborníci. „Použití superčervů představuje méně rizikovou variantu práce s hmyzem,“ říká Mike Rutherford, kurátor zoologie a anatomie v Hunterian Museum & Art Gallery při Univerzitě v Glasgow.

Jeho muzeum si například nemůže dovolit vybudovat samostatné zázemí pro chov kolonie kožojedů, a právě proto chce superčervy vyzkoušet. „Už dlouho hledám způsob, jak očistit kostru hada, aniž by se stovky drobných žeber zhroutily jedno přes druhé. Myslím, že tohle určitě vyzkouším,“ citoval odborníka server Science.org.

Jde o krásný příklad, jak může obyčejná larva, kterou většina lidí zná jen jako krmivo pro plazy, najednou získat nečekaně důležitou roli ve vědě i při ochraně přírodovědných sbírek.