Obří erupce sopky Krakatoa překreslila mapu. Výbuch slyšeli až v Austrálii

Sopka, která se probudila po dvou stoletích

Krakatoa nebyla žádnou neznámou skálou uprostřed moře. Ležela v Sundském průlivu mezi Jávou a Sumatrou a její vulkanická činnost byla známá. Přesto ji dlouhá desetiletí nikdo nepovažoval za bezprostřední hrozbu.

Pak se 20. května 1883 ozvala.

Začaly první exploze a nad ostrovem se objevily sloupce popela a páry. Aktivita během dalších týdnů pokračovala, někdy slábla a zase se vracela. Lidé v okolí už věděli, že se sopka probudila, ale nic nenasvědčovalo tomu, že se blíží katastrofa takového rozsahu.

V srpnu se ale situace začala měnit.

Série explozí, které změnily mapu

Výbuchy byly stále častější a silnější. Už 26. srpna létal do vzduchu popel s pemzou a nad ostrovem se vytvořil obrovský sloup sopečného materiálu. Večer byla okolní krajina zahalená popelem a tma přicházela mnohem dříve než obvykle. Sopka nepřestávala dunět.

A potom přišlo to osudové ráno, které s sebou přineslo sérii obrovských explozí. Ta nejničivější rozervala samotnou strukturu sopky a způsobila zhroucení velké části ostrova. Do atmosféry vystoupalo obrovské množství sopečného materiálu – podle USGS více než čtyři krychlové míle, tedy přes 16 krychlových kilometrů. Erupční sloup vystoupal do výšky více než 30 kilometrů.

Krakatoa se v podstatě sama zničila. Z původního ostrova zůstala jen část.

Moře se zvedlo

Zhroucení části vulkanického ostrova a obrovské množství materiálu, které se dostalo do moře, rozpohybovaly vodu. Pobřeží Jávy a Sumatry zasáhly ničivé tsunami. Některé vlny dosahovaly výšky desítek metrů. Vesnice a města na pobřeží byly během několika minut smeteny a lodě, které byly na moři, se ocitly v obrovském nebezpečí.

Jedna nizozemská válečná loď byla dokonce vlnou odnesena téměř dva kilometry do vnitrozemí.

Byla to nakonec tsunami, která měla na svědomí nejvíce obětí. Celkem zahynulo více než 36 000 lidí.

A přestože katastrofa zasáhla především Jávu a Sumatru, její zvuková stopa sahala mnohem dál.

Slyšeli ji až v Austrálii

Když Krakatoa vybuchla, její exploze se šířila atmosférou na obrovskou vzdálenost.

V Perthu v západní Austrálii, více než 3000 kilometrů od sopky, lidé zaznamenali zvuk výbuchů. Ještě dál, na ostrově Rodrigues v jihozápadním Indickém oceánu, vzdáleném téměř 5000 kilometrů, obyvatelé slyšeli mohutné rány a považovali je za vzdálenou dělostřelbu.

Byl to zvuk, který překonal vzdálenost celého oceánu.

A nešlo jen o zvuk. Atmosférická tlaková vlna způsobená explozí byla zaznamenána přístroji po celém světě. Některé barografy ji zachytily opakovaně, když vlna obíhala planetu.

Krakatoa změnila i oblohu

Sopka ale pokračovala ve svém podivném divadle i dlouho poté, co utichly poslední velké exploze.

Obrovské množství sopečných částic a plynů se dostalo vysoko do atmosféry, kde ovlivnily způsob rozptýlení slunečního světla. Po celém světě se proto objevovaly neobvykle rudé, oranžové a fialové západy slunce. Podivné barvy oblohy lidé pozorovali ještě dlouhé měsíce a atmosférické změny byly zaznamenávány po několik dalších let.

Krakatoa tedy dokázala během jediného dne změnit nejen pobřeží Indonésie, ale zanechat svou stopu i v atmosféře celé planety.

Zbyl jen kužel a malé „dítě“

Po katastrofě se původní ostrov dramaticky změnil. Zbyla z něho jen část jednoho z původních sopečných kuželů a obrovská kaldera pod mořskou hladinou.

Vulkanický systém však žije dál.

V roce 1927 se v oblasti začal vynořovat nový sopečný kužel. Dostal příznačné jméno Anak Krakatau – Dítě Krakatoa. Postupně z něho vyrostl nový ostrov a sopka od té doby opět projevuje svou aktivitu. Jednoho dne by mohla znovu vybuchnout. Otázkou je, jak silná by taková erupce byla tentokrát.