Hlubiny oceánu nerozlišují mezi dnem a nocí. Není tam ani šero, které známe z pozemského světa. Sluneční paprsky sem jednoduše nedosáhnou a kolem ryb panuje téměř dokonalá tma. Pestrosvítivec černý (Malacosteus niger) si s tím ale hlavu neláme. Pod očima má vlastní světelný orgán a dokáže si jím posvítit na okolí. A aby to bylo ještě strašidelnější, svítí červeně.
Tato podivná ryba žije v naprosté tmě. Na kořist si svítí baterkami pod očima
V hlubinách má červená obrovskou výhodu
Většina světla, které se v hlubokém oceánu objevuje, má modré až modrozelené odstíny. Je to dáno nejen zbytkovým slunečním světlem, ale také tím, že právě tyto barvy používá k bioluminiscenci většina hlubokomořských živočichů.
Červené světlo je něco úplně jiného. Voda ho pohlcuje mnohem rychleji, takže v temných hlubinách je pro většinu tamních živočichů prakticky neviditelné. Jejich oči jsou uzpůsobené hlavně k zachycování modrého světla.
Pestrosvítivec toho využívá dokonale.
Pod očima má zvláštní světelný orgán, takzvaný fotofor, který produkuje dlouhovlnné červené světlo. Jeho maximum leží dokonce za hranicí 700 nanometrů. Pro většinu obyvatel hlubiny je tedy jeho světelný paprsek v podstatě neviditelný.
Ryba tak používá něco jako soukromou baterku.

Posvítí si na večeři, aniž by se prozradila
Představte si, že jste malá ryba nebo korýš a pohybujete se v naprosté tmě. Najednou vás z ničeho nic osvítí červený paprsek.
Jenže vy ho nevidíte.
Přesně toho umí pestrvosvítivec využít. Jeho červené světlo mu umožňuje osvětlit si potenciální kořist, aniž by na sebe upozornil.
Vědci tento systém popisují jako jakési soukromé pásmo světla. Pestrosvítivec ho využívá k hledání kořisti, ale pravděpodobně také ke komunikaci s příslušníky vlastního druhu.
Jeho oči mají zlepšovák
Kdyby pestrosvítivec pouze svítil červeně, nebylo by mu to příliš platné. Své vlastní světlo potřebuje také vidět.
A jeho oči jsou na to pozoruhodně uzpůsobené.
V sítnici má kromě běžných zrakových pigmentů také látku odvozenou od chlorofylu, která zvyšuje citlivost jeho zraku na delší vlnové délky. Výzkum ukázal, že tento systém je součástí velmi neobvyklého zrakového aparátu, který mu umožňuje vidět červené světlo produkované vlastním tělem.
Skoro to působí, jako kdyby si ryba během evoluce pořídila baterku a zároveň speciální brýle, které dokážou vidět její vlastní paprsek.

Svítí i modře
Pestrosvítivec navíc není odkázán pouze na červené světlo. Má také světelné orgány produkující kratší, modrozelené světlo, které je v hlubokém oceánu mnohem běžnější. Jeho světelná výbava je tak vlastně dvojí – jednu část může využívat v běžném „světelném jazyce“ hlubiny, zatímco červené světlo představuje nástroj mnohem diskrétnější.
Díky schopnosti svítit více barvami si v češtině vysloužil příznačný název „pestrosvítivec“.
V jeho světě může být úplná tma, a přesto si umí vyrobit vlastní světlo, s jehož pomocí si hledá večeři.
Komentáře k článku