Pět milionů let tma a toxické plyny. Život v rumunské jeskyni se vyvinul zcela jinak než na většině planety

Stavba elektrárny odhalila tajemství pod zemí

Když rumunský geolog Cristian Lascu v roce 1986 dohlížel na stavební práce u Mangalie, nečekal, že narazí na vstup do světa, který byl od povrchu oddělený déle než celá historie lidstva. Jeskyně Movile ležela ukrytá pod vrstvou jílu a vápence téměř dvacet metrů pod zemí a nikdo netušil, co se uvnitř skrývá.

První průzkumy odhalily bludiště chodeb táhnoucích se zhruba 240 metrů do hloubky. Vlhkost dosahovala téměř sta procent, kyslíku tu byla jen třetina běžného množství a vzduch byl nasycený oxidem uhličitým a metanem. Bylo to prostředí, kde by podle pravidel přírodních věd nemělo vůbec nic přežít.

Život bez slunce funguje jinak

Téměř všechno, co na Zemi žije, závisí přímo či nepřímo na sluneční energii. Do jeskyně Movile však sluneční paprsky nikdy nepronikly a celý ekosystém stojí na zcela odlišném principu. Místo fotosyntézy zde vládne chemosyntéza – proces, při kterém mikroskopické bakterie získávají energii z chemických sloučenin jako sirovodík, metan nebo amoniak.

Tyto neviditelné organismy pokrývají stěny, dno i vodní hladinu jeskyně a vytvářejí husté mikrobiální rohože. Tvoří přitom základ celého potravního řetězce, na němž závisí desítky dalších druhů. Bez nich by v podzemí nepřežilo nic.

Extrémní podmínky ztěžují výzkum. Kvůli toxickému vzduchu mohou výzkumníci v jeskyni během jedné návštěvy bezpečně strávit maximálně pět až šest hodin. Úzké průchody a nebezpečná atmosféra výrazně omezují rozsah zkoumání, což znamená, že velká část podzemního světa zůstává stále neprobádaná.

Tvorové z jiného světa

Když vědci poprvé pronikli hlouběji do jeskyně, objevili zde formy života, které se vyvíjely zcela izolovaně po dobu odhadovaných 5,5 milionu let. Z 53 druhů bezobratlých živočichů je přesně 37 endemických – vyskytují se výhradně zde a nikde jinde na planetě.

Dlouhá evoluce v absolutní tmě zanechala na těchto tvorech nezaměnitelné stopy. Většina z nich ztratila schopnost vidět – oči se staly v prostředí, kde světlo nikdy neexistovalo, zcela zbytečnými. Místo zraku se orientují pomocí hmatu a chemických signálů. Jejich těla jsou často průsvitná, bledá nebo bílá, protože pigmentace v temnotě postrádá smysl.

Mezi plži, nitěnkami, drobnými korýši, stonožkami, brouky, vodními štíry, pijavicemi a pavouky vládne jeden dravec. Masožravá stonožka dlouhá asi pět centimetrů stojí na vrcholu potravního řetězce. Vědci ji v roce 2020 vědecky popsali pod jménem Cryptops speleorex, což doslova znamená „král jeskyně“.

Výzkum publikovaný v časopise ZooKeys navíc odhalil, že jeskyně ukrývá rovněž 123 druhů mikroskopických hub, z nichž 96 bylo nalezeno výhradně uvnitř, nikoli venku v okolí.

Okno do možné budoucnosti vesmírného výzkumu

Movile není jen geologickým unikátem. Pro astrobiology představuje pozemský model prostředí, které by mohlo existovat na jiných tělesech sluneční soustavy. Pokud dokáže život přežít v toxických podmínkách pod rumunskou půdou, proč by nemohl existovat v oceánech ukrytých pod ledem?

Vědci se zaměřují především na Europu, měsíc Jupiteru, a Enceladus obíhající kolem Saturnu. Oba světy pravděpodobně ukrývají obrovské množství tekuté vody pod zmrzlým povrchem. Z Enceladea byly dokonce pozorovány gejzíry chrlící oxid uhličitý, metan a dusík – plyny, které by mohly podporovat chemosyntézu podobnou té v jeskyni Movile.

Rumunská jeskyně tak nabízí vzácný pohled na to, jak by mohl vypadat život na Marsu nebo v pohřbených oceánech ledových měsíců. Ukazuje, že hranice života jsou mnohem širší, než jsme si kdysi mysleli. A pokud dokázala příroda vytvořit takový ekosystém zde, co dalšího může skrývat vesmír?