Indonésie našla trik, jak zastavit lesní požáry. Je to příklad pro Evropu

Když země hoří pod nohama

Krajina bez vody se mění v časovanou bombu. Když v suchých letech klesne hladina podzemní vody, půda vysychá, smršťuje se a stává se extrémně hořlavou.

Tento fenomén se týká jak vzdálených tropů, tak i evropského kontinentu.

Evropa v minulosti přišla o velkou část svých rašelinišť, především kvůli odvodňování a využívání půdy. Ta, která zůstala, navíc čelí rostoucímu tlaku sucha a vysokých teplot.

Evropská data ukazují, že vysušená rašeliniště se mohou během dlouhých suchých období změnit v nebezpečně hořlavou krajinu. Požár v nizozemském rašeliništi Deurnsche Peel například v roce 2020 zasáhl asi 710 hektarů a rašelina pod povrchem ještě téměř dva měsíce doutnala.

Nejde tedy o exotický problém z druhého konce světa.

V roce 2025 plocha zasažená požáry v Evropské unii poprvé v historii překročila kritickou hranici 1 milionu hektarů. Hledání efektivní obrany se proto stalo absolutní prioritou pro vědce i politiky. Odpověď na tuto krizi přinesl rozsáhlý výzkum publikovaný v květnu a červnu roku 2026 v prestižním vědeckém časopise Geophysical Research Letters.

Překvapivá čísla z tropického ráje

Tým odborníků z britské University of Leeds a indonéské IPB University v Bogoru analyzoval satelitní data z rozsáhlých oblastí Indonésie.

Výsledky jejich práce přinášejí jasné důkazy o tom, že obnova zničených ekosystémů má obrovský význam.

Zavodnění dříve odvodněných rašelinišť dokázalo během extrémně suchého období El Niño v roce 2019 snížit výskyt požárních ohnisek v obnovených oblastech až o 22 %. Obnova rašelinišť na ploše 392 000 hektarů stála za celými 38 % celkového poklesu počtu požárů mezi extrémně suchými roky 2015 a 2019.

Indonésie do roku 2024 úspěšně obnovila přibližně 1,6 milionu hektarů rašelinišť. Ukazuje se však, že ochrana přírody vyžaduje neustálou kontinuitu. Mandát indonéské Agentury pro obnovu rašelinišť (BRG/BRGM) totiž v roce 2024 skončil a její pravomoci se roztříštily mezi několik ministerstev.

Následky na sebe nenechaly dlouho čekat – v důsledku silného jevu El Niño v roce 2026 shořelo od ledna do června již přes 100 000 hektarů půdy.

Proč pouhé přehrazení kanálů nestačí

Podle odborníků bychom však neměli podléhat iluzi, že pouhé zavodnění rašeliniště okamžitě eliminuje riziko požáru na úroveň původního lesa.

Výzkum ukázal, že i v úspěšně obnovených rašeliništích je hustota požárních ohnisek stále až 10krát vyšší než v panenských, nikdy neodvodněných rašelinných lesích. Primární ochrana nedotčených území proto musí mít vždy absolutní přednost.

Dalším omylem je představa, že přehrazování odvodňovacích kanálů je bezúdržbové a univerzální řešení. Studie prokázala, že celých 70 % dřevěných či hliněných přehrad v Indonésii bylo poškozeno.

Vysoce účinné jsou pouze přehrady mladší než jeden rok. Bez neustálé údržby a kombinace s hlubokými vrty, které aktivně čerpají podzemní vodu a zvlhčují suchou rašelinu na větší ploše, tato metoda selhává.

Modelový příklad: Jak zastavit ohnivou zkázu v praxi

Představme si modelové odvodněné rašeliniště o rozloze 100 hektarů v podhůří Šumavy v České republice. V minulosti bylo toto území protkáno hustou sítí odvodňovacích příkopů kvůli lesnictví.

V suchých letech zde hladina podzemní vody klesá pod 1 metr, rašelina vysychá, smršťuje se a začíná fungovat jako vysoce hořlavé přírodní uhlí.

Při realizaci projektu obnovy se však situace dramaticky mění. Na odvodňovacích kanálech se vybuduje 15 kaskádových dřevěných přehrad, které zadrží odtékající srážkovou vodu, a v kritických místech se instalují hlubinné vrty. Hladina podzemní vody díky tomu stoupne na stabilních 30 až 40 centimetrů pod povrchem.

Pokud pak v sousedním suchém smrkovém lese vypukne požár, při dosažení hranice zavodněného rašeliniště se zastaví. Mokrá rašelina neumožní šíření požáru pod zemí, kde by jinak mohl doutnat týdny, a nasycená vegetace zafunguje jako přirozený, desítky metrů široký protipožární pás.

Evropský budíček: Brusel mění strategii

Tento vědecky podložený přístup nachází silnou odezvu i na nejvyšší politické úrovni v Evropě. Evropská komise přijala 4. května 2026 významný dokument s označením COM(2026) 188 final (CELEX: 52026DC0188). Jedná se o návrh doporučení Rady o integrovaném řízení rizik přírodních požárů.

Tento dokument v bodě (13) výslovně uvádí, že obnova mokřadů, rašelinišť, řek a záplavových území vytváří přirozené protipožární pásy a pomáhá stabilizovat hydrologické cykly. V doporučení číslo 6 jsou členské státy přímo vyzývány, aby tato opatření začlenily do svých národních politik hospodaření s vodou a prevence požárů.

Důležité poselství z exotických krajů

Zjednodušeně řečeno, Evropa začíná chápat, že efektivní boj s lesními požáry nespočívá v nasazení tisíců hasičů, vrtulníků a špičkové techniky, ale v prevenci. V obnově krajiny, kterou jsme v posledních dekádách zničili neprozíravou činností.

„Jediným trvalým a udržitelným způsobem, jak předcházet požárům rašelinišť, je zvýšit hladinu vody a najít způsoby, jak půdu využívat, aniž by vyschla,“ říká Johan Kieft, odborník z Programu OSN pro životní prostředí (UNEP).

A to je přesně cesta, kterou by se teď Evropa měla vydat.