Mladý Habsburk si chtěl udělat ohňostroj. Raketa trefila sudy se střelným prachem

Vědec mezi korunami

Většina mladých Habsburků trávila dny plesy, lovy a vojenským výcvikem. Alexander Leopold si místo toho zřídil ve svých komnatách chemickou laboratoř. Zatímco jeho bratři vedli armády a vyjednávali sňatky, on trávil hodiny nad matematickými tabulkami a experimenty s různými sloučeninami.

Nebyla to jen dětinská záliba. Jeho otec, císař Leopold II., byl velkým příznivcem osvícenských myšlenek a na svém dvoře podporoval přírodní vědy. Syn v tom chtěl pokračovat, zároveň ale musel nést tíhu politických povinností, které s modrou krví automaticky přicházely.

Uherský palatín proti své vůli

V listopadu 1790 se osud mladého arcivévody nečekaně zkomplikoval. Leopold II. rozhodl, že právě jeho syn Alexander bude tou pravou volbou na post palatina – jednoho z nejvyšších úředníků v Uherském království.

Alexander Leopold si novou roli zpočátku užíval. V roce 1794 ale přišla srážka s politikou realitou. Skupina uherských rebelů se pokusila o spiknutí: své království chtěli odtrhnout od Habsburků a korunu nabídli právě jemu. Mladý arcivévoda odmítl. Spiknutí bylo krvavě potlačeno a zúčastněné čekaly kruté tresty.

Po této zkušenosti Alexander ztratil chuť k politice úplně. Toužil se vrátit do časů, kdy mohl v klidu míchat chemikálie a nikoho nezajímalo, kdo má jaké ambice na trůn.

Návrat k nebezpečnému koníčku

V roce 1795, ve svých dvaadvaceti letech, se Alexander Leopold konečně vrátil do Vídně. Usadil se na zámku Laxenburg a s nadšením se znovu ponořil do svých experimentů. Tentokrát ho fascinovaly domácí pyrotechnické pokusy – obor, který rozhodně nepatřil mezi bezpečné.

Léto toho roku přineslo příležitost ukázat, co všechno se naučil. Chystal se příjezd císařovny Marie Terezy Neapolsko-Sicilské, manželky jeho staršího bratra Františka II. Alexander chtěl sestřenici překvapit velkolepým ohňostrojem, který by jí vyrazil dech.

Hledal jen vhodné místo, odkud by mohl představení uspořádat. Rozhodl se pro kasematy – opevněné prostory v podzemí zámku, které původně sloužily jako zbrojnice. Plán zněl jednoduše: rakety se odpálí uvnitř a vyletí oknem ven do noci.

Průvan rozhodl o osudu

Jenže kasematy měly jeden zásadní problém. Byly plné sudů se střelným prachem a dalšími výbušninami, které Alexander vyrobil při svých předchozích pokusech. Všechno to leželo naskládané v těsné blízkosti místa, odkud měl ohňostroj startovat.

Dvanáctého července 1795 nastal den D. Císařovna dorazila a Alexander se připravil na velký okamžik. Dělo vyslalo salvu na počest jejího příjezdu. V tu chvíli arcivévoda zapálil první raketu.

A pak se stalo něco, s čím nikdo nepočítal. Někdo otevřel dveře do kasemat – možná ze zvědavosti, možná omylem. Průvan, který se vzápětí prohnal místností, smetl hořící raketu z kurzu. Místo aby vyletěla oknem ven, zamířila přímo na hromadu sudů se střelným prachem.

Výbuch byl strašlivý. Plameny pohltily mladého arcivévodu i několik sluhů, kteří mu pomáhali s přípravami. To, co mělo být okázalou oslavou a důkazem vědeckého nadání, se během okamžiku změnilo v peklo.

Krutý konec nadějného vědce

Alexander Leopold zemřel ve věku pouhých dvaadvaceti let. Místo aby vstoupil do dějin jako osvícený vládce nebo významný vědec, zůstal v paměti jako mladý Habsburk, kterého zabila jeho vlastní vášeň pro chemii a ohňostroje.

Jeho tragédie ukazuje, jak tenká je hranice mezi fascinací a nebezpečím. Věda ho lákala víc než moc, experimenty víc než politika – ale právě ony ho nakonec stály život. Jeden závan větru, jedno otevření dveří, jeden nešťastný okamžik. A z velkého představení se stal pohřeb.