Čtyři mocnosti se pohádaly o nový ostrov. Příroda jejich spor vyřešila po svém

Ostrov, který se zrodil z ohně

Příčinou byla podmořská erupce sopky ležící v Sicilském průlivu.

Během několika týdnů se nad hladinu vyzdvihl kužel tvořený lávou, pemzou a sopečným popelem. Nový ostrov dosahoval výšky přibližně 63 metrů, měřil téměř pět kilometrů v obvodu a na jeho vrcholu vznikl kráter se dvěma malými jezírky.

Evropa byla fascinována. V době, kdy se zdálo, že mapa světa je už dávno hotová, se najednou v moři objevil úplně nový kus pevniny.

Jenže téměř okamžitě vyvstala otázka: komu vlastně patří něco, co ještě před pár týdny vůbec neexistovalo?

Každý si ostrov nárokoval. A každý mu dal jiné jméno

Jako první si na nový ostrov činilo nárok Království obojí Sicílie. Ostrov pojmenovalo Ferdinandea na počest krále Ferdinanda II., který tehdy zemi vládl.

Krátce nato dorazila britská válečná loď HMS St Vincent. Její velitel, kapitán Humphrey Fleming Senhouse, přistál na stále horkém vulkanickém ostrově, vztyčil britskou vlajku a prohlásil jej za majetek Britského impéria. Nové území přejmenoval na Graham Island podle Jamese Grahama, prvního lorda admirality.

Do celé záležitosti se brzy vložila také Francie. Francouzský geolog Constant Prévost navrhl název Île Julia (Julský ostrov), protože se zrodil v červenci, a Francouzi rovněž začali uplatňovat své nároky.

Aby toho nebylo málo, o nový ostrov projevilo zájem také Španělsko.

Během několika týdnů tak měl jeden malý ostrov hned několik jmen i několik údajných majitelů.

Ostrov nebyl zrovna bezpečné místo

Vstup na čerstvě vzniklý ostrov přitom představoval značné riziko.

Ze země stále unikal horký plyn bohatý na síru a další vulkanické plyny. Kapitán Humphrey Fleming Senhouse se při průzkumu nadýchal dráždivých výparů a po návratu vážně onemocněl. Někteří historici se domnívají, že následky této výpravy mohly přispět k jeho pozdějším zdravotním problémům, přímá souvislost s jeho úmrtím však nikdy nebyla spolehlivě prokázána.

Ani to ale neodradilo další lodě, které připlouvaly, aby si nově vzniklý ostrov prohlédly nebo na něj symbolicky zapíchly vlastní vlajku.

Spor nakonec vyřešilo moře

Zatímco diplomaté přemýšleli, komu bude nový ostrov patřit, příroda měla vlastní plán.

Ferdinandea totiž nebyla tvořena pevnou horninou, ale převážně sypkým sopečným popelem a pemzou. Mořské vlny začaly její břehy okamžitě rozrušovat.

Ostrov se zmenšoval doslova před očima.

Na konci roku 1831 už z něj zbývaly jen malé zbytky a v lednu 1832 zmizel pod hladinou úplně.

Mezinárodní spor tím skončil stejně rychle, jako začal. Nebylo totiž o co bojovat.

Příběh ale neskončil

Přesto Ferdinandea nezmizela úplně.

Vrchol podmořské sopky se dodnes nachází jen několik metrů pod hladinou a odborníci nevylučují, že při některé z budoucích erupcí se ostrov může znovu vynořit.

Právě proto se v roce 2000 na místo vydala skupina sicilských potápěčů. Na vrchol podmořské sopky umístili mramorovou pamětní desku s nápisem, že pokud se ostrov znovu objeví, bude patřit Sicílii.

Je to možná jeden z nejkurióznějších územních nároků na světě – vztahuje se totiž na ostrov, který už téměř dvě století leží pod mořskou hladinou.

Když má poslední slovo příroda

Příběh Ferdinandey připomíná, jak pomíjivé mohou být lidské plány.

Čtyři státy se přely o nový ostrov, přemýšlely, komu bude patřit, jak se bude jmenovat i jaký strategický význam bude mít. Avšak příroda jejich spor ukončila během několika měsíců.

Trochu to připomíná Krkonošské pohádky. Kde se lidé začnou přít o moc a majetek, tam někdy zasáhne vyšší síla. Ať už jí říkáme pohádkový Krakonoš, mýtický Poseidón nebo nezkrotná aktivita podmořského vulkánu.