Jupiter páchne jako zkažená vejce a pot. Vědci popsali plyny v jeho atmosféře

Smrtící koktejl namísto vůně

Atmosféra Jupiteru se skládá především z molekulárního vodíku a helia, které jsou bez zápachu i chuti. Třetí nejhojnější plyn je metan, jenž je také zcela neutrální. Ovšem v některých vrstvách atmosféry se nacházejí látky, z jejichž pachu by se člověku udělalo nevolno.

Jednou z nejvýraznějších je amoniak, jehož koncentrace dosahuje 700 ppm (částic na milion). Lidský nos ho rozpozná už při 5 ppm a při 50 ppm působí dráždivě. Na Jupiteru by vás proto amoniak okamžitě popálil na plicích a očích. A ještě k tomu by vás obtěžoval jeho zápach, který vědci přirovnávají k moči smíchané s potem.

Shnilá vejce na zkaženém česneku

Druhý výrazný pach vydává sirovodík, plyn páchnoucí po shnilých vejcích. Na Jupiteru se vyskytuje v koncentraci 77 ppm. Člověk ho ucítí už při 0,5 ppm, při 4 ppm je nepříjemný a nad 30 ppm je pro lidský organismus toxický. Při 1000 ppm způsobuje téměř okamžitou smrt, při 100 ppm zabíjí do dvou dnů.

„Při koncentraci 77 ppm byste byli pravděpodobně v bezpečí, zvlášť pokud by šlo jen o několik nádechů, abyste si očichali atmosféru. Teoreticky by tedy takový galaktický test chuti byl možný,“ vysvětluje Dr. Geza Gyuk z z Adlerova planetária.

Atmosféra Jupiteru obsahuje také fosfin v množství 0,5 ppm, což je pod prahem vnímání, jenž je stanoven na 2 ppm. To je dobrá zpráva, protože fosfin páchne jako zkažený česnek nebo shnilá ryba. Přesto by dlouhodobé vdechování překročilo bezpečnostní limit 0,3 ppm stanovený americkým úřadem OSHA.

Po česneku páchne také arsin, ale na Jupiteru se vyskytuje v tak nízkých koncentracích, že byste ho neucítili. Jeho množství je tisíckrát pod prahem vnímání.

Mraky z amoniaku a tajemné barvy

Vysoké oblačné vrstvy planety tvoří pravděpodobně zmrzlé krystaly amoniaku, zatímco nižší, pestřejší mraky obsahují toxický hydrosulfid amonný. O jeho chuti a vůni však prakticky nic nevíme.

Zatím ani netušíme, proč jsou Jupiterovy mraky tak pestrobarevné. Vědci se domnívají, že za to mohou sloučeniny síry a možná i složité organické molekuly ve Velké rudé skvrně. Pestré zbarvení připisují tzv. chromoforům – chemickým látkám na bázi síry a fosforu, které mění barvu pod vlivem slunečního ultrafialového záření. Protože však přesné složení neznáme, nedokážeme říct, jak by chutnaly nebo voněly.

Přesná data o koncentraci plynů získala lidská civilizace díky atmosférické sondě Galileo, která vstoupila do Jupiterovy atmosféry v prosinci 1995.

Pokus, který byste nepřežili

Kdybyste tedy byli astronautem vyslaným na misi k Jupiteru a ve vašem skafandru by vznikla trhlina, váš nos by zaznamenal nechutnou kombinaci nejodpornějších pachů. Zároveň by to ale bylo i to poslední, co byste v životě ucítili. Nechráněný pobyt v Jupiterově atmosféře byste nepřežili déle než několik sekund.