Zatímco část planety vysychá, jinde se zelená poušť. Sahel po desetiletích sucha znovu ožívá

Krajina, která byla symbolem sucha

Sahel je přibližně 800 kilometrů široký pás polopouštní krajiny, který se táhne přes Afriku od Senegalu na západě až po Etiopii na východě. Na severu sousedí se Saharou, na jihu přechází v savany a vlhčí oblasti.

Voda zde byla vždycky problémem, nicméně skutečná krize nastala v 70. a 80. letech minulého století, kdy srážek výrazně ubylo, půda vysychala a v některých oblastech následovaly hladomory. Sahel se stal jedním z nejznámějších příkladů ničivého sucha a desertifikace.

Od 90. let se ale trend začal postupně obracet. Satelitní měření ukazují, že velké části regionu jsou znovu zelenější.

A v posledních letech je změna ještě výraznější. Do krajiny se nevrací jen tráva a stromy. Voda začíná měnit život lidí, kteří jsou na ní přímo závislí.

Znovu se daří pěstovat plodiny

V jižním Nigeru například zemědělci po desetiletí pomáhají obnovovat přirozenou vegetaci. Nešlo přitom o masivní sázení nových stromů. Farmáři začali chránit staré pařezy a výhonky, které zůstaly v půdě, a nechali stromy znovu vyrůst přímo mezi poli.

Výsledkem je obnova zhruba 200 milionů stromů na milionech hektarů půdy. Stromy pomáhají zadržovat vodu v půdě, poskytují stín a zároveň umožňují pěstovat plodiny i v krajině, která ještě před několika desetiletími působila téměř beznadějně suše.

Podobná situace dnes panuje také kolem jezera Čad. V některých oblastech se obnovují zavlažovací systémy, čerpá se podzemní voda a zemědělci se vracejí na půdu, kterou museli kvůli suchu opustit.

Zářným příkladem je farmářka Achta z Čadu.

Ještě před několika lety měla její rodina tak málo vody, že mohla obdělávat jen malý kus půdy. Dnes je situace úplně jiná.

„V minulosti jsme hodně trpěli. Hospodařili jsme sotva na půl hektaru, plot byl z trní, zvířata se volně pohybovala a ničila úrodu. Na zavlažování nebylo dost vody a sklizně byly malé,“ popsala Achta v roce 2025 Světové bance.

Pak se ale podmínky změnily.

Z původního půl hektaru Achta začala obdělávat dva hektary. A zatímco v roce 2023 sklidila 24 pytlů cibule, o dva roky později jich bylo více než 80.

Voda se vrací i pod zem

Zásadní změna se přitom odehrává pod povrchem.

Po desetiletích sucha byla půda Sahelu tvrdá a vysušená. V posledních letech ale region zasahují silné a často velmi prudké deště. Ty sice mohou způsobovat ničivé povodně, zároveň však doplňují řeky, zaplavují vyschlá koryta a v některých místech pomáhají doplňovat podzemní vodu.

Hydrologové zaznamenali v některých oblastech vzestup hladiny podzemní vody o více než čtyři metry. Změna je patrná napříč Sahelem, od Etiopie až po Senegal.

A právě proto dnes odborníci mluví o něčem, co by ještě před několika desetiletími znělo téměř neuvěřitelně: Sahel možná vstupuje do vlhčího období.

Jezero Čad se znovu plní

Jedním z nejviditelnějších symbolů změny je jezero Čad.

Ještě před několika desetiletími patřilo k největším sladkovodním jezerům na světě. Potom ale přišla katastrofální sucha a jeho rozloha se dramaticky zmenšila. Jezero se stalo symbolem vysychající Afriky.

Dnes se jeho okolí znovu mění. Obnovují se mokřady, zemědělci získávají přístup k vodě a některé části krajiny, které byly dlouho opuštěné, se znovu využívají.

Dramatickou proměnu Čadského jezera zachycuje video:

Malá změna pro Evropana, velká změna v Africe

K proměně pustiny v úrodnou půdu přitom možná tak trochu přispěl každý z nás. V Evropě a Severní Americe se v posledních desetiletích výrazně snížily emise částic vznikajících při spalování uhlí. Tyto částice dříve ochlazovaly severní část Atlantiku a ovlivňovaly proudění vzduchu nad oceánem. Jak jejich množství klesalo, Atlantik se oteploval a podmínky začaly více nahrávat západoafrickému monzunu, který přináší do Sahelu deště.

Ačkoli tento faktor není jediným, podle nové studie z roku 2026 v návratu dešťů do Sahelu opravdu sehrál významnou roli.

Sahel je důkazem, že omezování emisí a ekologické předpisy mohou mít konkrétní přínosy, a to nejen v podobě čistšího vzduchu, který sami dýcháme. Někdy mohou pomoci i lidem žijícím tisíce kilometrů daleko. Lidem, jejichž životy na vláze půdy doslova závisejí.