V roce 1584 se v českých zemích slavily Velikonoce dvakrát. Moravané se s Čechy neshodli na kalendáři

Opožděný kalendář

Kalendář, který v Evropě platil od dob Julia Caesara, byl na svou dobu mimořádně přesný. Přesto měl jednu drobnou chybu – skutečný tropický rok je přibližně o 11 minut kratší než rok juliánského kalendáře. Tak malý rozdíl se může zdát zanedbatelný, ale za staletí se postupně nasčítal.

Do 16. století se kalendář opozdil už o deset dní. Největší problém to představovalo pro církev, protože den jarní rovnodennosti, od níž se odvíjí výpočet data Velikonoc, přestával odpovídat skutečnému pohybu Země kolem Slunce.

Papež Řehoř XIII. proto v roce 1582 představil kalendář nový. Aby se rozdíl odstranil, muselo se deset dní jednoduše vynechat. V zemích, které reformu přijaly okamžitě, následoval po 4. říjnu rovnou 15. říjen 1582.

Ne všichni chtěli přijmout „papežský“ kalendář

Zatímco katolické státy nový kalendář většinou přijaly bez větších průtahů, v protestantských zemích vyvolal odpor. Nešlo ani tak o astronomii jako o politiku a náboženství. Mnozí panovníci odmítali zavést reformu jen proto, že s ní přišel papež.

Podobná situace nastala i v českých zemích. Císař Rudolf II. chtěl gregoriánský kalendář zavést, české stavy se však postavily proti. Připadalo jim, že přijetí reformy bude ústupkem katolické církvi.

Rudolf II. ale nakonec prosadil svou. Využil své svrchované moci, vydal císařský mandát a nařídil, že po 6. lednu 1584 bude v Čechách následovat rovnou 17. leden. Deset dní z kalendáře jednoduše zmizelo.

Morava zůstala o deset dní pozadu

Zatímco Čechy se novým pravidlům podřídily, Morava se rozhodla zůstat u starého juliánského kalendáře. Několik měsíců tak u nás panovala kuriózní situace – dvě země Koruny české používaly odlišné datumy.

Praktické problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Obchodníci, úředníci i duchovní museli počítat s tím, že stejné datum znamená v Čechách a na Moravě jiný den. Představte si ten zmatek, když vám posel doručí úřední žádost, která byla dle svého data napsaná pozítří…

Nejviditelnější rozdíl se ale projevil při nejvýznamnějším křesťanském svátku. V roce 1584 se totiž Velikonoce slavily v Čechách a na Moravě v různých termínech. Teprve na podzim téhož roku Morava ustoupila a přijala gregoriánský kalendář také. Po 3. říjnu následoval 14. říjen a rozdíl mezi oběma zeměmi zmizel.

Evropa se neshodla ještě stovky let

Ani poté však jednotný kalendář nepoužívala celá Evropa. Přechod probíhal po jednotlivých státech a často jej ovlivňovaly spíše náboženské než astronomické důvody.

Británie a její kolonie přijaly gregoriánský kalendář až v roce 1752. Tam bylo nutné vynechat už jedenáct dní, takže po 2. září následovalo 14. září.

Ještě déle čekalo Rusko. Po říjnové revoluci v roce 1917 se o změnu postarala nová sovětská vláda. Po 31. lednu 1918 následoval 14. únor. Právě proto se slavná Říjnová revoluce podle dnešního kalendáře odehrála vlastně v listopadu.

Některá pravoslavná společenství přitom při určování církevních svátků používají juliánský kalendář dodnes. Proto například pravoslavné Vánoce připadají na 7. ledna.

Jeden z největších „skoků v čase“ v dějinách

Z dnešního pohledu může působit zvláštně, že bylo možné z kalendáře jednoduše vymazat deset dní. Ve skutečnosti ale žádný čas nezmizel. Změnil se pouze způsob jeho počítání. Díky gregoriánskému kalendáři se podařilo sladit občanský rok s pohybem Země kolem Slunce natolik přesně, že chyba činí přibližně jeden den až za více než tři tisíce let.