Asteroid Bennu je starý jako sluneční soustava sama. Co by se stalo, kdyby narazil do Země

Před třemi lety NASA odebrala z povrchu Bennu vzorky a rozeslala je prestižním vědeckým institucím po celém světě. Jednu část obdržela také Spolková vysoká technická škola v Curychu (ETH), která letos v září publikovala první výsledky.

Laboratoř vedená profesorkou Mariou Schönbächler analyzovala izotopy železa, titania a chromia a zjistila, že se Bennu svým složením podobá asteroidu Ryugu, jehož vzorky pořídila už dříve japonská mise Hayabusa2. Obě tělesa se tedy nejspíš zrodila ve stejné době a na shodném místě. Ale kdy a kde to bylo?

Překvapivý člen rodiny

Vědci doposud předpokládali, že asteroidy typu Bennu pocházejí z přeplněného Kuiperova pásu či z oblasti zcela mimo naši sluneční soustavu a zformovaly se mnohem později než dnešní planety. Nový výzkum tyto domněnky vyvrátil.

„Bennu je hybridem: materiál neodpovídá přesně ani vnitřní, ani vnější oblasti sluneční soustavy,“ uvedla profesorka Schönbächler. Jediná doba, kdy se materiály z obou zón mísily dohromady, byla podle ní na samém počátku existence Slunce, když se sluneční soustava teprve formovala. Zhruba před 4,5 miliardami lety.

Bennu se vzhledem ke svému složení musel zformovat blízko Slunci, ale zároveň ne příliš blízko, protože obsahuje i vodu. Ta by se při přiblížení Slunci vypařila. Profesorka proto jeho zrod umístila do oblasti takzvané sněžné čáry, která dělí kamenité planety od plynných obrů. V těchto místech, mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru, už voda zmrzne.

Ke zformování tělesa přispěl Jupiter, jenž se v soustavě „rozsvítil“ hned milion let po Slunci. Jak rychle rostl, jeho gravitace odháněla větší kusy hornin a bránila jim ve volném průchodu diskem. V okolí dráhy obří planety se tak hromadil jen jemný prach, ze kterého se postupně utvořila mateřská tělesa zkoumaných asteroidů.

Vesmírný enfant terrible

Vypadá to tedy, že asteroid Bennu není žádným přistěhovalým cizincem, ale právoplatným členem naší sluneční rodiny. Není to přitom zrovna vzorné dítko, spíše jde o provokatéra, který hraje astronomům na nervy. Každých 6 let se přiblíží k Zemi na vzdálenost pouhých 300 tisíc kilometrů, a ocitne se k ní tak blíže než Měsíc, jenž je od Země v průměru vzdálen 384 400 km.

Přesto vědci vylučují, že v dohledné době Bennu do naší planety narazí. Nejvyšší pravděpodobnost srážky, a to 1:2700, nastane v září roku 2182. A jak by to vypadalo, kdyby ke srážce opravdu došlo?

Simulace ukazují, že dopad tělesa o průměru 500 m by způsobil katastrofu obřích rozměrů. Náraz by vymrštil do atmosféry 100 až 400 milionů tun prachu, což by na tři až čtyři roky zastínilo Slunce. Globální teplota Země by klesla o 4 stupně Celsia, ochranná ozonová vrstva planety by se zredukovala o 32 procent a téměř třetina rostlin na celém světě by nebyla schopna fotosyntézy.

K tomu přidejte obří tlakovou vlnu, zemětřesení, lesní požáry a tepelnou radiaci v okolí dopadu. Kolik by zahynulo lidí? To vědci nepočítali. Záleželo by na tom, kam přesně by se Bennu strefil.