Vypadá to jako něco mezi opičkou a lemurem. Outloni mají tak roztomilý kukuč, že si je chce řada lidí pořídit jako domácího mazlíčka. To je však zakázané. Jde totiž o ohrožené živočichy, jejichž počet se ve volné přírodě povážlivě zmenšuje. O druhu z indonéského ostrova Bangka se dokonce vědci donedávna domnívali, že už možná úplně vyhynul.
Outloň z ostrova Bangka byl považován za vyhynulý druh. Vědci nyní přišli s dobrou zprávou
Druh Nycticebus bancanus nemá v češtině oficiální pojmenování, ale v odborných textech bývá označován jako outloň bangkánský. Naposledy byl vědecky zkoumán ve 30. letech minulého století a od té doby se k němu žádná studie nevrátila. Jeho domovinou bývala jihozápadní část ostrova Borneo a blízký ostrov Bangka, podle něhož dostal jméno. Po dlouhé dekády ho nikdo v přírodě oficiálně nezaregistroval a Mezinárodní svaz ochrany přírody jej v roce 2020 označil za kriticky ohrožený a potenciálně vyhynulý druh.
Návrat vykulené poloopičky
V posledních letech se ale outloni bangkánští začali objevovat v záchranných centrech. Ochránci odchytili asi devadesát jedinců, kteří se zatoulali do domů, na zahrady nebo na planáže. Někteří utrpěli zranění, a to především v důsledku úrazu elektrickým proudem. Drtivou většinu z nich se podařilo zachránit a navrátit do volné přírody. Hlavní je ale poznatek, že druh ještě nevymizel.
„Outloň z ostrova Bangka stále žije,“ oznámil vídeňský student ochrany přírody a biodiverzity Timon Glaw, který se na nové studii o outloních podílel. „Druh přežil i přes rozsáhlé ničení jeho přirozeného prostředí a dekády vědeckého nezájmu.“
Ohroženému druhu podle Glawa ubírá životní prostor zejména těžba cínu a plantáže palmy olejné.

Noční savec vybavený jedem
Ačkoli outloni patří do řádu primátů, opičky to přímo nejsou. Spadají mezi poloopice a biologicky mají blízko k lemurům. Po stromech se na rozdíl od opic pohybují pomalu, žádné krkolomné kousky na liánách vám nepředvedou. Při toulkách divočinou na ně ostatně narazíte jen vzácně, jde o noční živočichy, kteří přes den spí v korunách vysokých stromů.
Čím přesně se outloni bangkánští živí, je pro vědce pořád tak trochu záhadou, ale podle Glawa je to především hmyz, míza ze stromů a rostlinný nektar.
A jakkoli vypadají roztomile, na mazlení s nimi si nechte zajít chuť. Outloni totiž prosluli jako jediní primáti, kteří disponují jedovými žlázami. Ty jsou umístěné poněkud netradičně poblíž loktů a outloň je musí nejprve olízat, než protivníka kousne. Kousnutí pak ale stojí za to. U člověka toxin může vyvolat silnou alergickou reakci, která v extrémním případě končí anafylaktickým šokem a smrtí.
Nad jejich budoucností stále visí otazník
Odborníci se nyní budou snažit populaci kriticky ohroženého druhu lépe zmapovat a kladou si za cíl ochránit zbývající prales na ostrově Bangka před další těžbou a rozšiřováním plantáží. Jen tak bude možné zachovat vzácné outloně i pro budoucnost.
„Každý druh je výsledkem milionů let evoluce a součástí složité ekologické sítě. Pokud bychom o outloně bangkanského přišli, znamenalo by to ztrátu něčeho, co nelze ničím nahradit,“ uzavřel Timon Glaw.