Každého půl roku posouváme hodinky a pokaždé si na to stěžujeme. Praxe, která měla původně šetřit energii a lépe využívat denní světlo, se dnes jeví jako bezdůvodná. Dohoda zemí Evropské unie na zavedení jednotného celoročního času ztroskotává na debatě, který z časů jako permanentní vybrat. Je to ale opravdu tak těžké rozhodnutí?
Konec střídání času je v nedohlednu. Odbornice na biorytmy uvedla, který čas bychom měli používat celý rok
Někdo chtěl sportovat, jiný válčit
Myšlenka posunout v létě hodiny dopředu se ve světě objevovala už od konce 19. století. Na Novém Zélandě to vládě v roce 1895 navrhl George Vernon Hudson, který žádal posun rovnou o dvě hodiny. Vyhověno mu nebylo. V Británii za změnu času bojoval jistý William Willett, jenž prý chtěl prodloužit letní den, aby se mohl v létě o hodinu déle věnovat svému milovanému golfu.
Jako první v historii letní čas zavedlo v roce 1908 kanadské město Port Arthur. Na celostátní úrovni však prvenství patří Německu, které ručičky hodinek poprvé posunulo o hodinu dopředu na konci dubna roku 1916. Důvodem ovšem nebyl golf, nýbrž probíhající válka.
Díky prodlouženému přirozenému světlu lidé v letních měsísích večer méně svítili a ušetřené zdroje potřebné k výrobě elektřiny mohly být využity ve válečném průmyslu.
Rakousko-Uhersko svého spojence následovalo. Protože české země byly jeho součástí, letní čas byl tehdy zaveden i u nás. Několik evropských zemí se k trendu připojilo, avšak po skončení války se Evropa vrátila k času jednotnému.
V roce 1940 byl na území Protektorátu Čechy a Morava letní čas zaveden znovu a zůstal jako permanentní až do listopadu 1942. Po dalších sedm let se pak opět střídal s časem standardním.
Po následující tři dekády se v Československu čas neměnil, ke znovuzavedení letního času došlo až v roce 1979, kdy zemi postihla energetická krize. Hodiny od té doby pravidelně posunujeme dodnes.
Rádi bychom jednotný čas, ale který?
V roce 2018 to už vypadalo, že Evropská unie se střídáním času skoncuje. Jednotlivé státy se ale dodnes nedokázaly shodnout, který ze dvou používaných časů ponechat nastálo.
Když to vysvětlíme zcela polopaticky, letní čas po celý rok by znamenal, že v prosinci by se začalo rozednívat teprve kolem deváté hodiny. Lidé věřící na zlaté prasátko by pak o Štědrém dnu hladověli o hodinu déle, protože by Slunce zapadlo až v pět hodin a první hvězda by se na nebi objevila později, než jsou zvyklí.
Naopak standardní čas by nám v létě ukrojil hodinu z večerního posezení při denním světle. Slunce by v červenci zapadalo zhruba kolem osmé, zatímco ráno by nás jeho první paprsky lechtaly na bradě už před čtvrtou hodinou.

Jak to vidí odbornice
Důležitější než dřívější tahání ospalců z postele a večerní golf je však lidské zdraví. Odborníci dlouhodobě upozorňují, že posuny času narušují biorytmus a bývají spojeny s negativními zdravotními projevy, od problémů se spánkem a zhoršené koncentrace až po bolesti hlavy a pocity vyčerpání.
Podle profesorky PharmDr. Aleny Sumové CSc., DSc. z Oddělení biologických rytmů Fyziologického ústavu AV ČR by výhody trvalého standardního času převážily nad každoročním či trvalým přechodem na letní čas. Odbornice přitom odkazuje na srovnání rozsáhlých populací, které žijí v trvalém režimu letního nebo standardního času na západních a východních okrajích časových pásem.
„Kdybychom zavedli letní čas po celý rok, zvýšili bychom nesoulad mezi společenskými a tělesnými hodinami, který prokazatelně představuje zátěž pro naše zdraví. Biologické hodiny jsou v zimě obvykle posunuty oproti slunečním hodinám více než v létě, a o to více potřebují signál ranního přirozeného světla pro správné seřízení. Přitom vstávání o hodinu dříve by tento signál posouval na pozdější dobu a ztížil by srovnání tohoto nesouladu. Z dlouhodobého hlediska lze očekávat negativní dopad na zdraví u části populace,“ vysvětlila pro web Tretiplaneta.cz Alena Sumová.
Jinými slovy, standardní čas, který laická veřejnost často nepřesně nazývá „zimním“, lépe odpovídá lidským biologickým hodinám, a ze zdravotních důvodů by tedy měl být ustanoven jako permanentní právě ten. Nakonec jde o čas, který tu s námi byl původně celoročně, zatímco ten letní byl zaveden jen dočasně pro účely války či pro zmírnění energetické krize. Dokud se ale zástupci evropských zemí v Bruselu nedohodnou, budeme každého půl roku čelit posunu času o hodinu. Ten nejbližší nastane 25. října 2026 ve 3:00 ráno, kdy se hodiny posunou o hodinu zpět na 2:00.