Německá ponorka leží na dně Severního moře přes sto let. Uniká z ní nebezpečná výbušnina

Vrak ponorky z první světové války náhodou objevil teprve v roce 2016 dánský potápěč Gert Normann Andersen. Vzhledem k tomu, že se v ponorce nacházejí nebezpečné výbušniny, úřady veřenosti zakázaly se na místo potápět. Přístup byl povolen jen výzkumníkům, kteří zkoumají vliv potopených válečných plavidel a jejich munice na životní prostředí.

Vědecký tým vedený geoložkou Katrine Juul Andresenovou ve spolupráci s dánskou armádou odebral vzorky okolní vody, sedimentů ze dna i drobných živočichů a podrobil je chemické analýze. Ke znepokojení vědců všechny tři typy vzorků obsahovaly stopy TNT, toxické výbušniny, kterou poprvé namíchal roku 1863 německý chemik Julius Wilbrand.

Záběry ponorky si můžete prohlédnout ve videu:

V době míru barvivo, za války zbraň

TNT je zkratka pro trinitrotoluen, nažloutlou krystalickou sloučeninu, která původně našla využití jako žluté barvivo. Zároveň jde ale o silnou trhavinu, jež se záhy uplatnila i v průmyslu a vojenství. Německá armáda ji začala pěchovat do dělostřeleckých granátů už v roce 1902 a ve velkém ji používala právě za první světové války.

Výhodou trinitrotoluenu byla jeho stabilita a odolnost vůči vnějšímu prostředí. Díky tomu se nestávalo, že by někomu jen tak bouchl v rukou. K explozi byla potřeba rozbuška.

Sama o sobě je to ale sloučenina velmi jedovatá, při styku s kůží vyvolává podráždění a zbarvuje ji do žlutooranžova. Škodlivé účinky TNT za první světové války ještě nebyly dostatečně známy, a tak bylo běžné, že jím ženy v muničních továrnách plnily granáty bez jakýchkoli ochraných pomůcek. Pro zežloutlou barvu pleti se jim poté přezdívalo „kanárkové dívky“.

Kdyby zůstalo jen u zbarvení kůže, mohlo to být úsměvné. Dnes už je ale prokázáno, že vystavení TNT po delší dobu může způsobovat anémii, poruchy jater a oslabení imunitního systému. Látka navíc nepříznivě ovlivňuje reprodukční schopnosti u mužů a figuruje na seznamu možných karcinogenů.

Hrozba pro mořský život

Toxický TNT obsahují rovněž miny pohřbené ve vraku ponorky UC-30. Dlouhodobým působením mořské vody kovový obal zbraní postupně koroduje a jedovatá látka může začít unikat do moře. Vědci zaznamenali, že v případě UC-30 se to již děje, zatím však není známo, kolik TNT dosud uniklo a jak velkou oblast znečištění postihlo.

Tato jedna konkrétní ponorka je přitom jen kapkou v moři. Katrine Juul Andresenová v roce 2024 připravila pro Dánskou agenturu pro ochranu životního prostředí zprávu, podle které se jen v dánských vodách nachází 10 127 vraků. Přibližně 15 procent z nich pochází z období světových válek a potenciálně může uvolňovat toxické látky.

Tím ještě výčet nebezpečného vojenského arzenálu v moři nekončí. Během první světové války bylo v Severním moři podle údajů Aarhuské univerzity nastraženo přibližně 190 000 námořních min. Po válce následovalo rozsáhlé odminování, všechny miny se však dohledat a odstranit nepodařilo. Přesný počet výbušnin, jež dodnes leží na mořském dně, není znám.

Některé jsou možná zakonzervovány v písku a pro přírodu nepředstavují přímé ohrožení. Z jiných ale mohou do moře unikat jedy. Jejich detekce není snadná a případné vyzdvižení je spojeno s rizikem výbuchu. Vědci mohou problém monitorovat, ale rychlé řešení se nenabízí.