Asteroid 1998 KY26 záhadně zrychluje. Mohlo by jít o ztracenou sovětskou sondu, říká vědec

Objekt s označením 1998 KY26 byl objeven už v květnu roku 1998. Vědci se dlouho domnívali, že jde o obyčejný malý asteroid. S průměrem pouhých 11 metrů jde o těleso vskutku nenápadné a zdánlivě bezvýznamné. Na svou malou velikost ale překvapuje nezvykle rychlou rotací: kolem vlastní osy se otočí za pouhých 5,35 minut. V roce 2023 si navíc astronomové povšimli, že se pohybuje rychleji než dříve.

Velká záhada maličkého objektu

Vědci přitom vyloučili, že by bylo zrychlení způsobeno gravitačním působením Slunce a planet. Američtí inženýři Korbin Hansen a Masatoshi Hirabayashi zkoumali, zda by mohlo jít o takzvanou temnou kometu. Tato tělesa mohou zrychlovat stejně jako komety v důsledku odpařování ledového povrchu, jsou však příliš malá na to, aby přitom vytvářely viditelný ohon.

Výpočty však ukázaly, že objekt 1998 KY26 není dostatečně chladný na to, aby si při cestě vesmírem uchoval zásoby ledu. „Dospěli jsme k závěru, že jde o dehydrovaný asteroid,“ napsali Hansen a Hirabayashi ve své studii.

Ztracená sonda, která měla zkoumat Mars

S odvážnou hypotézou přišel harvardský astrofyzik Avi Loeb, podle něhož objekt 1998 KY26 vůbec není přírodním asteroidem. Mohlo by prý jít o ztracenou sovětskou sondu Phobos 1, kterou vypustil Sovětský svaz 7. července roku 1988.

Sonda měla za úkol prozkoumat Mars a jeho měsíc Phobos, ke svému cíli se ale nedostala. Už na začátku září téhož roku jí kvůli chybné sekvenci příkazů odeslaných ze Země selhal systém nastavení solárních panelů. Sonda tak přišla o energii a přerušila spojení, které se už nepodařilo obnovit. Od té doby se toulá vesmírem a o jejím pohybu není nic známo.

Zrychlování by se tím vysvětlilo

Podle Loeba a jeho týmu by objekt 1998 KY26 mohl sondě Phobos 1 odpovídat nejen svými rozměry a rychlou rotací, ale také neobvyklým zrychlováním. Vysvětlit by ho mohl tlak slunečního záření. Na lehký objekt s velkou odrazivou plochou totiž Slunce působí jako velmi slabý, ale nepřetržitý pohon. Kovové části sondy a rozměrné solární panely tento efekt zesilují.

Teorie je to zajímavá, avšak důkazy pro ni zatím chybí. Změnit by to mohla japonská sonda Hayabusa2, která má k tělesu dorazit v červenci 2031. Původně měla zkoumat jen asteroid Ryugu, japonská vesmírná agentura JAXA ale upravila její další cestu tak, aby se mohla zblízka podívat i na tento malý rychle rotující objekt.

Pokud se jí podaří povrch tělesa vyfotografovat, bude ihned jasné, zda jde o vysušený asteroid, nebo ztracenou sondu. Do té doby o původu podivného objektu budeme moci jen spekulovat.