Dušičky mají tisíciletou historii. V českých zemích se původně slavily zcela jinak než dnes

Na internetu se můžete dočíst, že kořeny obou svátků sahají až do dob Keltů, jejichž Samhain připadal na 1. listopadu a byl zasvěcen duším zesnulých. Starý bůh Slunce při svém koloběhu v tuto noc zemřel a v záhrobí čekal do zimního Slunovratu na své znovuzrození. Pak ale přišla církev a ve snaze vymýtit pohanské tradice ustanovila 1. listopad svátkem Všech svatých. Tradice vyřezávané zeleniny a zapálených svíček nicméně v lidových staveních pokračovala dál.

Co o Samhainu vyprávějí nejstarší zdroje

Této zažité představě se rozhodl podívat na zoubek britský historik Ronald Hutton a v roce 2024 na toto téma publikoval studii, která příznivce pohanských rituálů nepotěší. Hutton totiž zjistil, že jde o interpretaci velmi mladou. Na přelomu 19. a 20. století ji rozšířili badatelé John Rhys a James Frazer, od nichž ji převzali další autoři. Ve skutečnosti neexistuje historický důkaz, že Samhain byl keltským Novým rokem a oslavoval mrtvé, ani že ho církev zakazovala.

Nejstarší zmínky o Samhainu pocházejí ze středověké irské literatury. Svátek spojují s koncem sklizně a začátkem zimy. Byl to čas velkých shromáždění, hostin a oficiálních návštěv. Spíše než na zemřelé se myslelo na žaludky: teď jsme už všechno sklidili, tak se před tou zimou pořádně nabaštíme. Středověké příběhy ale zároveň vyprávějí, že se v tuto dobu nezvykle aktivně projevovaly nadpřirozené síly. Hranice mezi světem lidským a nadpozemským byla mimořádně tenká… Z těchto útržků zřejmě moderní badatelé vyvodili závěr, že se Halloween slavil už u Keltů. Je to ale představa zjednodušená. O tom, jak keltské rituály probíhaly, nevíme téměř nic konkrétního.

Proč papež zvolil zrovna listopad

O svátku Všech svatých oproti tomu máme konkrétnější údaje. Datum pro něj vybral už papež Řehoř III. v 8. století, jen se neví, proč zvolil zrovna 1. listopad. Slavnosti na počest všech svatých do té doby v křesťanských zemích probíhaly v různých ročních obdobích a Řehoř III. je jen sjednotil do jednoho datumu. Zda chtěl opravdu potlačit pohanskou tradici spojenou s obžerstvím, není jisté.

Zajímavé (a praktické) vysvětlení podal středověký francouzský liturgik Jean Beleth ve 12. století. Podle něj se listopadové datum hodilo z důvodu, že poutníky přijíždějící do Říma bylo možné po podzimní sklizni snáze nasytit. Ani tato interpretace není prokázaná, je ale pravda, že by do Říma jen těžko někdo putoval třeba v srpnu uprostřed intenzivních zemědělských prací nebo v únoru, kdy byly cesty zaváté sněhem a zásoby ve spížích se povážlivě tenčily.

Dušičky vyhlásil francouzský opat

Zatímco 1. listopad oslavoval všechny svaté, následující den měl připomínat všechny zesnulé lidi obecně. Datum zavedl okolo roku 1000 opat Odilon v benediktinském klášteře v burgundském Cluny. Svátek se odtud rozšířil do dalších křesťanských zemí, až si nakonec našel pevné místo v liturgickém kalendáři.

Tradice zdobení hrobů květinami a svíčkami se však v českých zemích rozšířila teprve v 19. století. Do té doby se Dušičky slavily doma, a to spíše lidově než křesťansky. Věřilo se, že duše zemřelých přijdou na návštěvu, takže se hodně peklo, aby se mohly po dlouhém roce v záhrobí dobře najíst. V kuchyni se nesměly válet ostré nože, aby se o ně dušičky nepořezaly, a v některých krajích lidé nechávali na stole hrudku másla, které dušičce mohlo zchladit popáleniny z očistce.

Dokonce i v českých zemích se chodilo koledovat. Děti i chudí lidé dostávali od hospodářů veliké rohlíky plněné řepou, mákem, tvarohem či povidly.

Odkud se vzaly dýně

V Irsku a Skotsku se podobná lidová tradice rozvinula naopak v předvečer Všech svatých (anglicky All Hallows‘ Eve, odtud výraz Halloween). Kromě koledy (dnešní trick-or-treat) zde lidé vydlabávali kořenovou zeleninu typu tuřín nebo řepa a vkládali do ní svíčky. Tuto tradici pak irští a skotští emigranti vzali s sebou do Spojených států v 19. století. Teprve tam začali místo tuřínů vydlabávat dýně, které byly větší a měkčí.

Oba svátky tedy spolu do jisté míry souvisejí, zvyky se jen vyvíjely odlišným způsobem. Zatímco my 2. listopadu chodíme na hřbitovy a vzpomínáme na zesnulé, v Británii a Americe lidé navazují se záhrobím kontakt prostřednictvím strašidelné výzdoby a převleků už 31. října. Obě tradice mají své kouzlo a překvapivě podobný základ: připomínají doby, kdy církevní liturgii převálcovala lidová představivost a touha oslavit svátek zemřelých o něco velkolepěji než jen sezením v kostele.