Francouz pojídal jízdní kola a nákupní vozíky. Nakonec snědl i letadlo a zapsal se do Guinnessovy knihy

Říkali mu Monsieur Mangetout, což by se do češtiny dalo přeložit jako Pan Všechnožrout nebo Pan Sežralvšechno. Michel Lotito ale ve skutečnosti všechno nejedl. Například po banánech a vejcích mu prý bývalo nevolno a pálila ho žáha. Zato po nákupním vozíku či lustru se údajně cítil fit.

Svérázný muž se narodil 15. června 1950 ve francouzském Grenoblu a od osmi let podle svých slov praktikoval zvláštní relaxační techniky spojené s autohypnózou, díky nimž se naučil ovládat bolest. Okolo šestnáctého roku života v sobě objevil schopnost jíst neobvyklé předměty.

„Při pití jsem nedopatřením rozbil skleničku a v ústech mi zůstal kus skla. Věděl jsem, že někteří lidé v minulosti sklo jedli, a řekl jsem si, že to můžu udělat taky. Pak jsem přešel k žiletkám, talířům a malým kouskům kovu, jako šroubky a matice,“ cituje Lotita server Guinnessworldrecords.com.

Nečekaná kariéra

Jeho schopnost pojídat nestravitelné věci brzy upoutala pozornost médií. Poté, co snědl celý bicykl, dostal pozvánky účinkovat v televizních show v Jižní Americe a Kanadě. Publikum nejenže udivoval bizarním jídelníčkem, ale navíc mu dovolil, aby mu házelo na záda šipky. Vydělával téměř tisíc amerických dolarů denně.

A pak přišly slavné rekordy. Poprvé se dostal do Guinnessovy knihy v roce 1979, když snědl celé jízdní kolo za pouhých 15 dní. Následovalo čtyřmístné letadlo Cessna 150, které kousek po kousku pojídal dva roky.

Odhaduje se, že za celý život snědl 9 tun kovu, což vycházelo v průměru asi na 900 gramů každý den.

Lékařská záhada

Naskýtá se otázka, jak Michel Lotito mohl takovou nezvyklou stravu přežít. Sám o sobě tvrdil, že má neobvykle silnou žaludeční stěnu a agresivní žaludeční šťávy. Vyměšování mu prý nečinilo potíže.

Odborníci u něho ale žádnou anomálii neobjevili. Jeho dlouholetý lékař Dr. Morzol se domníval, že jde spíš o psychický problém.

„Platné lékařské vysvětlení jsme nikdy nenašli – podle biopsií a krevních testů se jeho organismus od jiných lidí nijak neliší,“ uvedl v době Lotitovy slávy Dr. Morzol.

Francouzský Otesánek nejspíš trpěl poruchou příjmu potravy zvanou pika, při které postižený nutkavě pojídá předměty postrádající nutriční hodnotu. Může to být papír, hlína, omítka, ale také třeba kov nebo kamínky. Název poruchy je odvozen od latinského výrazu pro straku (Pica pica), jež je známá velmi pestrým jídelníčkem.

Michel Lotito se nakonec dožil pouhých 57 let, oficiálně se ale tvrdí, že jeho strava s předčasným úmrtím přímo nesouvisela. Šlo o infarkt, tedy přirozenou smrt. Jeho trávicí systém zůstává pro lékařský svět dodnes záhadou.