Skočil z výšky 31 kilometrů. Nezastavila ho ani prasklá rukavice

Krok do neznáma v otevřeném koši

Psal se 16. srpen 1960 a z amerického městečka Tularosa v Novém Mexiku stoupal k nebi obří heliový balon o objemu přibližně 83 000 metrů krychlových. Pod ním byla zavěšena otevřená gondola a v ní seděl jediný muž: kapitán amerického letectva Joseph William Kittinger II.

Jeho cílem bylo dosáhnout stratosféry v rámci projektu Excelsior III a otestovat, zda dokáže člověk přežít nouzový seskok z extrémních výšek. Kittinger stoupal výš a výš, až dosáhl neuvěřitelné výšky 102 800 stop, což odpovídá 31 333 metrům (přibližně 31,3 kilometru).

V této výšce se již nacházel v takzvaném blízkém vesmíru. Pod ním leželo 99 % zemské atmosféry a nad ním se rozprostíral jen temný vesmírný prostor. Každý jeho nádech závisel na bezchybné funkci výškového přetlakového obleku David Clark MC-3A a helmy MA-3.

Smrtící zóna: Co se stane s lidským tělem bez ochrany?

Abychom pochopili obrovské riziko, kterému byl Kittinger vystaven, stačí se podívat na podmínky ve výšce 31 kilometrů. Atmosférický tlak zde činí přibližně 1 kPa, tedy jen asi setinu tlaku u hladiny moře. V takovém prostředí lidské plíce už nedokážou zajistit dostatečné okysličení krve. Bez ochrany by člověk velmi rychle ztratil vědomí. Kittinger později odhadoval, že při selhání tlakového obleku by k bezvědomí došlo během 10 až 12 sekund a smrt by následovala přibližně do dvou minut.

K tomu se přidával extrémní chlad. Teplota ve výšce, z níž Kittinger seskočil, klesala až k −70 °C. I kdyby zde člověk mohl dýchat, záhy by umrzl.

Prasklá rukavice: Risk, který mohl skončit katastrofou

Během extrémního stoupání však došlo k vážné poruše. Kittinger ucítil, že v jeho pravé rukavici došlo k netěsnosti. Vlivem téměř nulového okolního tlaku mu pravá ruka začala otékat a brzy dosáhla dvojnásobku své běžné velikosti.

Kapitán se ocitl před zásadním rozhodnutím. Pokud by poruchu nahlásil řídicímu středisku, mise by byla okamžitě zrušena. Kittinger se rozhodl mlčet. Touha dokončit historické poslání byla silnější než strach z trvalého poškození zdraví.

Volný pád rychlostí blížící se zvuku

Kittinger se nakonec odhodlal a z otevřené gondoly vyskočil. Následoval neuvěřitelný volný pád, který trval 4 minuty a 36 sekund. Aby se jeho tělo nedostalo do nekontrolovatelné ploché vývrtky, která by byla smrtelná, stabilizoval ho malý brzdicí padák o průměru 1,8 metru.

Během tohoto pádu dosáhl maximální rychlosti 988 km/h (zhruba Mach 0,9), tedy těsně pod hranicí zvuku. Prvním člověkem, který rychlost zvuku ve volném pádu překonal, se stal až Felix Baumgartner 14. října 2012.

Ze začátku jsem vůbec necítil, že padám, protože můj zrak se neměl o co zachytit. Měl jsem dojem, že jsem zůstal zavěšen v prostoru. Až poté, co jsem pohlédl vzhůru…, vzpomínal později Kittinger.

Šťastný návrat hrdiny

Celý sestup trval 13 minut a 45 sekund a byl zakončen úspěšným přistáním na základně White Sands v Novém Mexiku. Třístupňový padákový systém Beaupre zafungoval bezchybně.

Po přistání se ukázalo, že Kittingerovo rozhodnutí zatajit oteklou ruku sice bylo extrémně riskantní, ale tělo se s ním dokázalo vyrovnat. Otok pravé ruky se brzy bez jakýchkoliv trvalých následků zcela vstřebal. Joseph Kittinger se tak nesmazatelně zapsal do historie jako jeden z nejodvážnějších průkopníků výzkumu vysokých výšek.