Tretiplaneta.cz

Rytina stará 6600 let zobrazuje dvě slunce. Může jít o hvězdnou mapu zobrazující mimořádný vesmírný jev

Kateřina Burger 10. září 2026 10:17 • 4 min. čtení
zářící hvězda ve vesmíru
Zdroj obrázku: Unsplash

Na rytině z neolitického sídliště v Kašmíru by nebylo nic zvláštního, kdyby nezobrazovala dva nebeské objekty s paprsky. Na první pohled to vypadá, jako by autor zobrazil dvě Slunce. Indický astrofyzik přišel s jinou teorií.

Kolem roku 4600 před naším letopočtem byly noci tak tmavé, že si to už dnes vůbec nedokážeme představit. Oblohu nerušila světla měst, hvězdy svítily jasně jako drobné křišťály. Pro mnoho tehdejších lidí byla jediným nočním osvětlením měsíční záře.

Co by se stalo, kdyby tehdy jedna hvězda vzdálená stovky světelných let dospěla ke konci své existence a explodovala jako supernova?

Takové události patří mezi nejsilnější výbuchy ve vesmíru. Uvolňují energii, která dokáže na týdny noční oblohu zcela proměnit. Pro pozorovatele na Zemi se zjeví jako nový zářivý bod, který postupně bledne. Dnes bychom vytahovali fotoaparáty a malířská plátna. Lidé před 6600 lety nic takového neměli, ale možná se v nich také probudila touha nezvyklý jev zvěčnit. Po ruce ale měli jen kameny a nějaké ostré nástroje.

Lovci, zvířata a dvě slunce naa obloze

Kamenné desce o rozměrech 48 × 27 centimetrů původně nikdo nevěnoval pozornost. Archeologové ji našli v 60. letech minulého století na neolitickém nalezišti Burzahom v Kašmíru. Kolem roku 2100 př.n.l. někomu posloužila jako kus stavebního materiálu, její stáří je ale odhadováno na 6600 let.

Rytina zobrazuje poměrně běžnou scénu: jsou tu lovci s kopími, zvířata a nad nimi dvě velká kulatá tělesa na obloze. Klasický výjev z pravěkého života. Astrofyzik Mayank Vahia z vědeckého institutu v Bombaji ale nepřestával dumat nad tím, co ta dvě „Slunce“ představují. Má to být Slunce a Měsíc? Tato dvě tělesa se nikdy na obloze neobjeví v plné záři tak blízko sebe. Když je Měsíc ve fázi úplňku, stojí naproti Slunci, nikoli vedle něj.

Vania posléze přišel s originální myšlenkou: Co když jeden z těch záhadných kruhů není nebeské těleso, které známe dnes? Co když je to záznam exploze hvězdy?

Hvězdná mapa ukrytá v lovecké scéně

Vahia se svými kolegy začal pátrat v katalozích zbytků supernov. Hledali událost, která mohla být viditelná z Kašmíru mezi lety 10 000 a 2000 před naším letopočtem a zároveň dosáhla jasnosti srovnatelné se Sluncem nebo Měsícem.

Našli jediného kandidáta: supernovu HB9. Její pozůstatek dodnes září vysokoenergetickým zářením v oblasti souhvězdí, která dnes známe jako Býka, Orion a Velrybu. Exploze proběhla kolem roku 4600 před naším letopočtem, tedy opravdu v době, kdy zhruba vznikl petroglyf z Burzahomu.

Podle výzkumníků je pravděpodobné, že jedno těleso na rytině zobrazuje Měsíc v úplňku, zatímco to druhé je supernova HB9, která se tehdy svou září úplňku vyrovnala.

Tím ale výzkum ještě neskončil. Vědce napadlo, že by celá scéna vůbec nemusela být obyčejným loveckým výjevem, ale hvězdnou mapou. Vahia překryl rytinu rekonstrukcí tehdejší noční oblohy. Naskytl se ohromující obraz. Lovec vlevo odpovídá poloze souhvězdí Orion. Centrální jelen sedí tam, kde dnes vidíme Býka. Lovec napravo se kryje s hvězdami Velryby, zvíře vedle něj s Andromedou a Pegasem. Dokonce i dlouhá zakřivená čára, tradičně vykládaná jako kopí, může reprezentovat oblouk jasných hvězd.

Nejstarší astronomický záznam světa?

Pokud se interpretace indických vědců potvrdí, kašmírský petroglyf předstihne o několik tisíciletí všechny dosud známé záznamy supernov. Čínští astronomové zachytili „hostující hvězdu“ (dnešní supernova SN 185) až v roce 185 našeho letopočtu.

Náhoda? Možná. Ale shoda pozic lovců, zvířat, Měsíce a navrhované supernovy s reálným uspořádáním hvězd je příliš přesná na pouhou náhodu. Spíš to vypadá, že někdo před tisíciletími pozorně sledoval noční oblohu, a když se stalo něco neobyčejného, rozhodl se to zaznamenat. Neměl fotoaparát ani plátno. Měl jen kámen a ostrý nástroj. Stačilo to.