První motocykl světa byl ze dřeva a jezdil na čistič skvrn

Drsná zkušební jízda

Bylo 10. listopadu 1885, když se šestnáctiletý Paul Daimler vydal na zkušební jízdu na stroji, který jeho otec Gottlieb Daimler a konstruktér Wilhelm Maybach vytvořili jen několik měsíců předtím.

Čekala ho cesta dlouhá přibližně tři kilometry mezi Cannstattem a Untertürkheimem. Dnes by taková vzdálenost znamenala sotva pár minut jízdy. Tehdy to trvalo podstatně déle.

Stroj měl dřevěný rám, dvě hlavní kola a po stranách ještě dvě malá pomocná kolečka pro udržení stability. Jeho kola byla opatřena železnými obručemi místo pneumatik a odpružení prakticky neexistovalo. Jezdec tak cítil každou nerovnost tehdejších cest.

Přesto se experiment podařil. Daimler a Maybach ukázali, že spalovací motor může pohánět malé osobní vozidlo.

Dřevěná motorka z roku 1885

Stroj dostal název Daimler Petroleum Reitwagen a někdy se označuje zjednodušeně jako Daimlerův Reitwagen. V srpnu 1885 si na něj jeho konstruktéři nechali udělit patent.

Na první pohled měl k motocyklu, jak ho známe dnes, pořádně daleko. S masivním rámem a železnými obručemi vážil přibližně 90 kilogramů a s kolečky po stranách nešlo doslova o jednostopou konstrukci. Přesto měl v sobě zabudováno něco převratného.

Začátek nové éry

Daimler s Maybachem použili malý čtyřdobý spalovací motor. Měl jediný válec, objem 264 kubických centimetrů a výkon přibližně půl koňské síly.

Dnes to zní téměř směšně málo. V roce 1885 však šlo o zásadní technologický krok.

Motor dokázal stroj rozpohybovat rychlostí přibližně 11 až 12 kilometrů za hodinu. Nebyl tedy nijak závratně rychlý, ale to nebylo podstatné. Důležité bylo, že člověk mohl usednout na relativně malé vozidlo a nechat ho pohybovat vlastní silou motoru, bez koně nebo parního stroje.

A pak je tu ještě jedna kuriozita.

Jako palivo nesloužil benzin v dnešním smyslu, ale ligroin, lehký ropný destilát. Ten se tehdy používal například jako rozpouštědlo a čisticí prostředek a bylo možné ho koupit v lékárnách.

První motocykl se tak rozjížděl na látku, která mohla v domácnosti sloužit třeba k odstraňování skvrn.

O pohodlí nebyla ani řeč

Jízda na Reitwagenu ovšem nebyla nejpohodlnější. Kromě kodrcání na nerovných cestách jeho řidič narážel i na další problémy. Například se s ním špatně brzdilo. K zastavení sloužila jednoduchá brzda působící na zadní kolo.

Nejhorší bylo ale umístění motoru. Ten se nacházel přímo pod řidičem a při provozu zahříval celé kožené sedlo. Řidič mohl mít při delší jízdě pocit, že sedí na žhavých uhlících.

Na druhou stranu je fér připomenout, že Reitwagen nebyl zamýšlen jako hotový dopravní prostředek pro běžné používání. Byl především experimentem, který měl ověřit možnosti malého spalovacího motoru.

Nebyl úplně první

O označení „první motocykl světa“ se dodnes vedou spory, protože záleží na tom, co přesně za motocykl považujeme.

Ještě před Daimlerovým strojem vznikaly různé experimentální dvoukolky poháněné parním strojem. Známým příkladem je parní velocipéd Sylvestera Ropera.

Daimlerův Reitwagen je ale považován za první funkční vozidlo tohoto typu se spalovacím motorem. A právě spalovací motor se nakonec ukázal být technologií, která umožnila vzniknout malým dopravním prostředkům v podobě, jak je známe dnes.

Tři kilometry, které změnily dopravu

Původní stroj se bohužel nedochoval. Zničil ho požár v továrně Daimler v Cannstattu v roce 1903. V muzeích proto dnes můžeme vidět jen jeho pozdější repliky.

Dnešnímu člověku připadá Reitwagen téměř směšný. Přesto tento podivný dřevěný experiment odstartoval novou éru světové dopravy. A teď upřímně, zkusili byste se na něm projet?