Vědci objevili chybějící článek evoluce. Hmyz s dvanácti páry nohou ležel 40 let v šuplíku

Černá šmouha, která přepsala dějiny

Když Erik Tihelka z Cambridge University poprvé spatřil onu fosílii na vlastní oči, viděl jen černou šmouhu.

Nic víc. Nenápadný otisk v tmavé břidlici, který by laik snadno přehlédl. Intuice zkušeného paleontologa mu ale našeptávala, aby se na ni podíval zblízka. A nemýlila se. Tento 324 milionů let starý pozůstatek z texaských skal skrýval tajemství, které může změnit pohled na celou evoluci hmyzu.

Pod polarizovaným světlem, které odřízlo odlesky a zvýraznilo kontrasty, se začaly rýsovat obrysy tvora, jakého dnešní svět nezná. Tři páry běžných nohou na hrudi – to ano. Ale pak přišlo překvapení: devět dalších párů krátkých, pahýlovitých nožek táhnoucích se po celém zadečku. Zadní končetiny navíc končily zploštělými, rýhovanými pádly.

Celkem 24 nohou. Hmyz, který porušoval základní pravidlo hexapodie, tedy šestinohosti.

Čtyři dekády v muzejní zásuvce

Fosilie byla odštípnuta ze skály severně od texaského národního parku Big Bend už v roce 1985. Tehdy ji odborníci omylem označili za mládě korýše druhu Tesnusocaris goldichi, který se v téže tmavé břidlici vyskytoval běžně. Nikdo v ní neviděl nic převratného.

Exemplář putoval do San Diega a zmizel v muzejní zásuvce. Čtyři desetiletí tam ležel zapomenutý, zatímco věda postupovala dál a fosilní záznam zůstával neúplný. Až Tihelka narazil na jeho kresbu v ruské učebnici paleontologie, kterou koupil z druhé ruky. Něco ho zarazilo.

„Identita korýše mi nedávala smysl,“ vzpomíná. Vypátral původní publikace, ale pochybnosti nezmizely. Naopak. Vydal se do San Diega osobně.

Pod mikroskopem s polarizačními filtry se mu naskytl pohled na anatomii, která jednoznačně ukazovala směrem k hmyzu: tříčlánkový hrudník, protáhlý zadeček s jedenácti segmenty, bičovitá tykadla, dlouhý centrální ocas lemovaný dvěma kratšími. A tuhá trubice pro kladení vajíček – typický znak samičky.

Jenže pak tu byly ty nohy. Devět párů navíc.

Pádla do bahnitých moří

Tihelka se svým týmem pojmenoval nový druh Chosha praecursor. Název čerpá z navažského mýtu o stvoření světa, podle něhož pradávný svět obývali hmyzovití lidé. Navažské slovo ch’osh (hmyz) spojili s latinským praecursor (předchůdce).

Samotné tělo dospělé samičky měřilo pouhých 32 milimetrů, s ocasními přívěsky necelých 50. Přesto šlo o objev monumentálního významu.

Zploštělá, rýhovaná „pádla“ na zadních nohách naznačovaly poloakvatický způsob života. Chosha pravděpodobně plula nebo se šourala bahnitými mělkými moři. A nebyla sama – Tihelka si uvědomil, že podobné fosilie už viděl: 405 milionů let starý exemplář ze Skotska nazvaný Leverhulmia a pár nepopsaných vícenohých fosilií z ložisek Mazon Creek v Illinois.

Když tyto pradávné podivíny porovnal se známými hmyzími a korýšími druhy – živými i vyhynulými – všechny zapadly na stejné místo evolučního stromu: těsně před skupinu zahrnující veškerý dnešní hmyz.

Jak hmyz ztratil nohy a dobyl souš

„Nález překlenuje velkou mezeru ve fosilním záznamu,“ říká Tihelka. „Ukazuje to, že na této cestě existovaly tyto přechodné formy.“

Někde mezi Choshou a dnešními šestinožci se odehrál zlom: jeden z těchto protohmyzů opustil vodu natrvalo, zbavil se přebytečných končetin a ponechal si jen šest nohou.

Tento suchozemský předek pak dal vzniknout milionům druhů hmyzu, které dnes známe.

Bratranec všeho hmyzu na Zemi

Studie vyšla 26. srpna v prestižním časopise Nature a ihned vyvolala debatu o tom, jak moc jsme si jistí svými znalostmi o hmyzu. Chosha praecursor není jen kuriozita – je to živý důkaz, že cesta k šestinohosti byla mnohem delší a divočejší, než se dosud myslelo.

Možná právě teď, v nějaké jiné zásuvce, čeká další fosilie, která opět promění naše chápání evoluce. Stačí jen správný pohled.