V okolí Kašperku straší rohatá čarodějnice. Legenda možná sahá až do dob Keltů

Nejvýše položený královský hrad v Čechách nechal roku 1356 založit Karel IV. jako ochranný bod, který měl strážit jak hranici s Bavorskem, tak okolní naleziště zlata a důležitou obchodní cestu. Okolí je dodnes velmi řídce osídlené. Nejbližší město Kašperské hory má jen 1400 obyvatel, pro větší nákupy musíte do 13 km vzdálené Sušice.

Na tak odlehlém místě se pochopitelně daří všelijakým strašidlům. Na samotném hradě prý návštěvníky děsí Šplhavec, bílý přízrak s dlouhými prsty a prázdnými očními důlky, který leze po zdech a své oběti cupuje na kusy. O poznání přívětivější je místní Bílá paní, jež turistům neubližuje, jen je vítá a dává pozor, aby jí neukradli truhlu s pokladem.

Nejstarší strašidlo Česka?

To ale ještě nic není proti tomu, co se odehrává v podhradí. Přilehlé lesy se hemží pracovitými skřítky i zákeřnými bludičkami, které vás zavedou do bažin. Zcela nejobávanější mýtickou postavou je pak ošklivá babizna oděná do vlčí kůže s jeleními parohy na hlavě. Říká se jí Swiza a její historie podle některých pramenů sahá až do dob Keltů.

Protože je sama vychrtlá a šeredná, nemá v lásce pohledné mladé lidi. Když se jí někdo znelíbí, promění ho v kámen. A když už neví, co roupama, alespoň zvěstuje epidemii moru nebo neštovic. Její postava přitom v pověstech někdy splývá s Lesní matkou, která umí být také velmi nepříjemná, ale podle jedné legendy pomohla zatoulaným dětem najít cestu domů.

Stopa předkřesťanské kultury

Dnes už samozřejmě víme, že strašidla neexistují, a nesetkávají se s nimi ani moderní kasteláni. Postava Swizy je přesto zajímavá už jen z hlediska folkloru. Její původ dodnes není zcela objasněn. Podle jedné verze byla ženským protějškem keltského boha divoké přírody Cernunnose, který byl zobrazován s podobným parožím. V tom případě by legenda sahala až do dob, kdy krajinu obývali naši předkřesťanští předkové, a Swiza by pravděpodobně byla nejstarším strašidlem českých zemí.

Střízlivější teorie ale tvrdí, že se legenda zrodila až v novověku, konkrétně po roce 1600, kdy byl hrad Kašperk opuštěn a mezi obyčejným lidem o něm začaly kolovat temné pověsti.

Keltové zde opravdu sídlili

Když se nicméně odpoutáme od legend a přejdeme k reálnému archeologickému výzkumu, zjistíme, že Keltové v této oblasti kdysi opravdu sídlili. Z obce Popelná vede krátká naučná stezka nazvaná Keltové na Šumavě, která končí na Obřím hradě. Jde o keltské hradiště se zachovalými kamennými valy, skalní branou a kamenným stolcem, jenž zřejmě sloužil jako obětní oltář.

Protože se na tomto místě nenašly žádné pozůstatky nádob či jiného kuchyňského vybavení, odborníci soudí, že Obří hrad byl využíván výhradně ke kultovním účelům.

A byli to právě Keltové, kdo zde už dávno před Přemyslovci objevil naleziště zlata. Cenný kov rýžovali v náplavech řeky Otavy a jejích přítoků Losenice a Zlatého potoka. V šumavských lesích se dříve dokonce našly zlaté keltské mince pocházející z druhého až prvního století před naším letopočtem.

Zda však v keltských božstvech figurovala i čarodějnice Swiza, není známo. Dlouhá staletí lidové slovesnosti místní pověsti různě překrucovala a přibarvovala. Jisté je jediné: kdo se bojí, do lesa by raději neměl chodit. Hlavně ne do toho šumavského…