V hustém horském pralese na indonéském ostrově Sulawesi žije žába, která plachtí mezi stromy a vědce zaujala dosud nepozorovaným způsobem rozmnožování. Nový druh dostal vědecké jméno Rhacophorus kurniatiae a informace o něm přinesl v listopadu 2026 odborný časopis Zootaxa.
V Indonésii objevili novou létající žábu. Své potomky ukládá do zvláštní rosolovité hmoty
Tisíce zelených žab u horského jezera
Žába byla objevena během výzkumných expedic v pohoří Mekongga na jihovýchodě ostrova Sulawesi. Mezinárodní tým vědců tam v letech 2009 až 2013 zkoumal dosud málo prozkoumanou přírodu horských oblastí.
Největší překvapení badatelé zažili u sezonního jezera Danau Coca-Cola. Jeho hladinu i okolí totiž pokrývaly tisíce drobných zelených žab. Místo leží zhruba 1860 metrů nad mořem a je obklopené horským pralesem.
Obojživelník, který plachtí jako rogalo
Žáby patřily do rodu Rhacophorus, jehož zástupcům se přezdívá „létající žáby“. Samozřejmě nemají křídla a neumí aktivně létat jako ptáci. Dokážou však překonávat vzdálenosti mezi stromy pomocí plachtění.
Pomáhají jim v tom neobyčejně široké plovací blány na prstech. Když žába skočí z větve, roztáhne končetiny a blány zvětší plochu jejího těla. Díky tomu svůj pád zpomalí a může seřídit směr letu.
Tato schopnost přináší výhodu v prostředí, kde žáby tráví velkou část života na vegetaci a potřebují se pohybovat mezi jednotlivými stromy, aniž by musely pokaždé seskočit na zem.
Pulci se vyvíjejí v rosolovité schránce
Vědci měli podezření, že je žába od horského jezera dosud nepopsaným druhem, a tak porovnali její tělesné znaky, genetickou výbavu i hlasové projevy s jinými druhy rodu Rhacophorus. Zjistili, že na rozdíl od svých příbuzných má nápadně špičatý čenich, vlastní charakteristické hlasové projevy a především velmi neobvyklý způsob rozmnožování.
Příbuzné létající žáby často vytvářejí pěnová hnízda, která chrání vajíčka a pomáhají jim udržet potřebnou vlhkost. Rhacophorus kurniatiae používá jinou strategii.
Samice ukládá vajíčka do nepravidelných rosolovitých útvarů, které připevňuje na listy nad vodou nebo v její blízkosti. Vajíčka se vyvíjejí uvnitř gelovité hmoty a po vylíhnutí v ní zůstávají také pulci. Jde o první doložený případ tohoto způsobu rozmnožování u asijských létajících žab.
Vědci se domnívají, že se tak žáby přizpůsobily na prostředí, kde jsou vodní plochy pouze sezonní. Rosolovitý obal poskytuje vyvíjejícím se potomkům dostatek vlhkosti i v období, kdy jezero vyschne.
Žába dostala jméno na počest vědkyně
Druhové jméno „kurniatiae“ připomíná indonéskou herpetoložku Hellen Kurniati, která se dlouhá léta věnovala výzkumu obojživelníků a plazů v Indonésii. Pracovala v tamním Muzeu zoologie a významně přispěla k poznání místní přírody. Vědci se proto rozhodli uctít její památku právě tímto pojmenováním.
Sulawesi přitom zůstává jedním z míst, kde mohou odborníci stále nacházet dosud neznámé druhy. V rámci stejné výzkumné expedice se podařilo popsat také další novou žábu, gekona a dva druhy ryb. Ostatní nálezy se stále zpracovávají.
Oblast pohoří Mekongga je nyní zvažována jako území budoucího národního parku. Vědci doufají, že objevováním neobvyklých místní druhů přesvědčí úřady o významu ochrany zdejšího pralesa.